7 C 295/2021-27 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení jistiny úvěru 6 000 Kč s úrokem z prodlení v rozsahu shora ve výroku uvedeném, dále smluvní pokutu 978 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 330 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na částku 6 000 Kč, současně mezi stranami byl dohodnuto splacení úvěru do [datum]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele jí byla sdělena [datum]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně zčásti zpět žalobu týkající se smluvní pokuty 978Kč a kapitalizovaného úroku 1 330 Kč s odůvodněním, že požaduje toliko zaplacení jistiny dluhu 6 000 Kč, protože nemá k dispozici důkazy o schopnosti žalované splácet úvěr. Soud proto žalobu v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně zčásti zastavil co do částky 2 308 Kč podle § 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř. 3. Žalované byla doručena žaloba včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a dle § 115a o. s. ř. postupem dle § 49 o. s. ř. 4. Soud dále pokračoval v řízení dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, jestliže ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Soud má za prokázané žalobkyní tvrzené skutečnosti v žalobě konkretizované v odůvodnění rozsudku v odstavci prvním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru na částku 6 000 Kč, že se do její dispozice tato částka dostala převodem na její účet [datum], pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], tato změna v osobě věřitele jí byla sdělena [datum]. Žalobkyně ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zapsala o osobě žalované jako dlužníka údaje potvrzené podpisem žalované, a to její korespondenční adresu a adresu trvalého pobytu, jakož i údaje shora o předmětu úvěru již specifikované. U žalované chybí údaje ohledně její schopnosti splácet poskytnutý úvěr, pročež žalobkyně omezila žalobu toliko na zaplacení jistiny úvěru 6 000 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. (Prokázáno smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] dokladu o převodu úvěru na účet žalované ze dne [datum] – výpis z účtu [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], sdělení o postoupení pohledávky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum]). 6. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči ní vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. 7. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdce žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, [anonymizována tři slova] proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]). 9. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaná se nevzpěčovala údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tak předchůdce žalobkyně tyto údaje patrně neprověřil a ani žalovanou nevyzval k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou, že je zaměstnána, jaký má zdroj příjmu a jaké výdaje na živobytí a případně dluhy. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovanou bez toho, aby byla podložena dalšími doklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o.z.). 10. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši 6 000 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaná finanční prostředky žalobkyni dosud nevrátila, soud přiznal žalobkyni právo na jejich zaplacení co do částky 6 000 Kč, a to jistinu úvěru. Podle § 1968 a § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy neúspěšná žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na nákladech řízení částku 1 489 Kč. V této částce je zahrnuta odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby (převzetí věci, kvalifikovaná výzva k zaplacení a sepis žaloby) po 200 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby, celkem 900 Kč zvýšených o položku 21 % DPH o 189 Kč v souladu s § 137 odst. 3 o.s.ř., takže náklady řízení včetně soudního poplatku 400 Kč a DPH činí celkem 1 489 Kč. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil soud zaplatit žalovanou částku do tří dnů od právní moci rozsudku.