7 C 78/2022-47 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 420 Kč s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným s odůvodněním, že žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 1 500 Kč, který měl splatit do 28 dnů, od jeho poskytnutí, a to do [datum] spolu s náklady spojenými s úvěrem 420 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty 1 500 Kč. Předžalobní výzvu adresovala žalobkyně žalovanému dne [datum]. 2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně výzvy, aby se vyjádřil žalobě podle § 114a odst. 2 písm. a) a dle § 115a o. s. ř. dne [datum], na kterou žalovaný nereagoval. 3. Soud dále pokračoval v řízení dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, jestliže ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Soud má za prokázané skutečnosti uvedené v odstavci prvním odůvodnění rozsudku, na které odkazuje. (Prokázáno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] s potvrzením provedení platby žalobkyně na účet žalovaného na částku 1 500 Kč, obchodních podmínek-standartních informací o spotřebitelském úvěru, předžalobní výzvy ze dne [datum]). Žalovaný nezaplatil žalobkyni na jistinu ničeho. 5. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaný uzavřel na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči ní vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. 6. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Předchůdce žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). 7. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]). 8. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že žalovaný sice se nevzpěčoval údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy, tak žalobkyně tyto údaje patrně neprověřila a ani žalovaného nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalovaného bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalovaného nijak neprověřila. Proto je smlouva o úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). 9. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 1 500 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaný finanční prostředky žalobkyni dosud všechny nevrátil, soud přiznal žalobkyni právo na jejich zaplacení co do částky 1 500 Kč. Podle § 1968 a § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Další nároky žalobou uplatněné, zejména částku 420 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč soud žalobkyni nepřiznal. 10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný.