9 C 44/2021-75 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 81 977,29 Kč spolu s úrokem v částce 4 599,98 Kč a úrokem ve výši 13,4 % ročně jdoucím z částky 80 772,29 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení v částce 7 341,23 Kč a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z částky 80 772,29 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba], se sídlem [ulice a číslo], [obec a číslo] IČ: [číslo], jako právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru [číslo] na základě které [právnická osoba] poskytla žalované téhož dne úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 2 209,58 Kč počínaje dnem 15. 2. 2017. Strany se dále dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 13,40 % ročně, přičemž nedílnou součástí smlouvy je pak i Sazebník poplatků, Produktové podmínky a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Žalovaná však svou povinnost z uzavřené smlouvy nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a z toho důvodu společnost [právnická osoba] využila svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek prohlásila úvěr dopisem ze dne 19. 1. 2019 za okamžitě splatný v celé výši. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení této pohledávky, která jí byla původní věřitelkou společností [právnická osoba] postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně přitom před podáním žaloby žalovanou ještě vyzvala předžalobní upomínkou k jejímu zaplacení, což však žalovaná neučinila. Na základě výzvy soudu žalobkyně doplnila skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěryschopnosti žalované při poskytnutí úvěru tak, že vycházela z informací, že žalovaná je v zaměstnaneckém poměru s příjmem 17 000 Kč, přičemž celkový příjem domácnosti měl být 35 000 Kč. Při hodnocení úvěryschopnosti banka porovnávala příjem klienta a jeho výdaje odhadla na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měl klient v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 6 066,46 Kč, podle externích zdrojů neměl žádné závazky. 2. K nařízenému jednání na 18. 5. 2021 se žalovaná omluvila z důvodu pracovní neschopnosti a požádala o jiný termín, neboť jednání se chce účastnit. Odesílací adresu uvedla [anonymizována dvě slova], [ulice a číslo], [obec]. Doložila doklad o dočasné pracovní neschopnosti. Lékařské zprávy ošetřujícího lékaře opakovaně potvrdily, že zdravotní stav žalované neumožňuje účast při soudním jednání, musí se podrobit operačnímu výkonu, absolvovat další došetření a podle výsledků stanovit další postup léčby. Účast při jednání byl žalované povolen lékařem sdělením ze dne 14. 12. 2021, soud nařídil jednání na 22. 2. 2022. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. K jednání nařízenému ve věci na den 22. 2. 2022 se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. Přítomná právní zástupkyně žalobkyně setrvala na podané žalobě v celém rozsahu, když dluh nebyl uhrazen. Po výzvě soudu k dotvrzení a doložení způsobu, jakým byla zkoumána úvěryschopnost žalované a tento doložit listinami poukázala na písemné vyjádření žalobkyně již založené ve spise a pokud jde o důkazy, tyto žádné nedoložila. Dále k dotazu soudu uvedla, že žalovaná na předmětný úvěr dosud uhradila celkovou částku ve výši 42 080,97 Kč. 4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, [anonymizováno] půjčka [číslo] ze dne [datum], produktových podmínek [právnická osoba], Sazebníku poplatků [právnická osoba] za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 18. 4. 2019, dopisu společnosti [právnická osoba] žalované ze dne 19. 1. 2019 – oznámení o prohlášení úvěru za splatný, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní ze dne [datum] a přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, dopisu společnosti [právnická osoba] žalované ze dne 28. 2. 2020 – oznámení o postoupení pohledávky spolu s připojeným poštovním podacím archem, jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 23. 2. 2021 - předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím archem, soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje. 5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná a společnost [právnická osoba] mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých 72 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná dohodnuté splátky řádně nesplácela, společnost [právnická osoba] proto prohlásila úvěr dopisem ze dne 19. 1. 2019 za okamžitě splatný. Tato pohledávka pak následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky byla převedena na žalobkyni, což žalované bylo oznámeno. 6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že čistý příjem žalované byl ve výši 17 000 Kč a žalovaná zároveň v žádosti měla uvést celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 35 000 Kč. Při ohodnocení míry schopnosti klienta banka dále porovnávala její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta s tím, že vůči společnosti [právnická osoba] měl klient v době podání žádosti závazky v celkové výši měsíčních splátek 6 066,46 Kč. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně tak dospěla k závěru, že úvěryschopnost žalované byla posouzena správně a úvěr je možno mu poskytnout. 11. S výše uvedeným závěrem žalobkyně se nelze ztotožnit. Právní předchůdkyně žalobkyně sice možná dobře ověřila a posoudila příjmovou stránku žalované (zjištěním a ověřením jejího čistého příjmu, i když z ničeho nevyplývá, že by měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele či výplatní pásky), ne tak už ovšem stránku výdajovou. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, totiž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a to stejně tak co se týče i výdajů spo