9 C 60/2022-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 6 709 Kč spolu se sjednaným úrokem od 26. 2. 2016 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 4. 3. 2016 do zaplacení z částky 5 000 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o půjčce [číslo] v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 455 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek 1 500 Kč. Dále si žalovaná při uzavření smlouvy zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za kterou se zavázala zaplatit poplatek 129 Kč. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, počínaje sedmým dnem po uzavření smlouvy a konče 25. 2. 2016. Žalovaná uhradila pouze 1 375 Kč a dluží 5 000 Kč na jistině, 1 709 Kč na dlužných úhradách za služby. V důsledku fúze sloučením přešla [datum] žalovaná pohledávka na společnost [právnická osoba]; žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, kartou zákazníka z téhož dne, internetovým výpisem z obchodního rejstříku, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poskytla žalované [datum] v hotovosti částku 5 000 Kč jakožto zápůjčku, kterou se žalovaná zavázala společnosti vrátit navýšenou o poplatek 2 955 Kč, představující součet poplatku za administrativní činnost 1 000 Kč, úroků 455 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 500 Kč, které si žalovaná zvolila zaškrtnutím příslušného pole jako režim splácení. Stejným způsobem si žalovaná zvolila možnost životního pojištění [anonymizována dvě slova], za což se zavázala zaplatit 129 Kč. Celkovou dlužnou částku 8 084 Kč měla žalovaná zaplatit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Žalovaná před poskytnutím zápůjčky uvedla, že má jedno nezaopatřené dítě, bydlí v nájmu, má jinou půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně s měsíční splátkou 680 Kč, je nezaměstnaná, měsíčně pobírá 6 816 Kč a 5 983 Kč na státních sociálních dávkách, další příjem činí 5 200 Kč, měsíčně hradí za nájem/inkaso 4 190 Kč, na domácnost 3 750 Kč, na spoření/pojištění 0 Kč, na splátky úvěrů 680 Kč, telefon činí 200 Kč. Matematickým výpočtem je poté v kolonce„ použitelný příjem“ uvedeno 9 789 Kč. Poskytovatelka zápůjčky údaje ověřila z občanského průkazu, nájemní smlouvy a výměru podpory (karta zákazníka). Původní věřitelka zanikla ke dni [datum] v důsledku fúze sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo]; přitom přešlo na nástupnickou společnost jmění zanikající společnosti (internetový výpis z obchodního rejstříku). Tato nabyvatelka pak oznámila žalované (pod novým názvem [právnická osoba]), že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem). 4. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). 5. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil; přitom bezdůvodně se obohatí mimo jiné zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 6. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. 7. Výpisem z obchodního rejstříku a oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky bylo poskytování peněžních prostředků jakožto zápůjčky, a vystupovala tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaná je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 tohoto zákona. Uvedené ustanovení bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat. 8. Z karty zákazníka je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně sice úvěruschopnost žalované posuzovala, nikoliv však s odbornou péčí, protože v takovém případě by jí zápůjčku nemohla poskytnout. Je evidentní, že žalovaná byla v době v době poskytnutí zápůjčky nezaměstnaná a pobírala dávky - příspěvek na bydlení 6 816 Kč a životní minimum 5 983 Kč a přídavek na nezl. dítě 610 Kč měsíčně. Tento příjem byl poskytovatelkou zápůjčky ověřen z výměru. Podpory. Naopak není vůbec jasné, co má představovat„ další příjem“ 5 200 Kč, zda a jak byl ověřován a proč s ním poskytovatelka zápůjčky kalkulovala při rozhodování o tom, zda zápůjčku poskytne či nikoliv. Z ničeho nevyplývá, jaký je osobní stav žalované, zda kromě dítěte žije s další osobou ve společné domácnosti a mohlo by se jednat o příjem takové osoby. Ten by mohl mít výz