107 C 10/2022-59 — Okresní soud v Opavě

I. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 40 274 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně (dále jen věřitel) uzavřela s žalovaným (dále jen dlužník) dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi částku 40 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s efektivním ročním 129,68 % úrokem z úvěru v 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. Schopnost dlužníka řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka, na základě kterých bylo zjištěno, že volné měsíční zdroje dlužníka jsou dostatečné. Dále věřitel ověřil úvěrovou historii dlužníka v databázích [příjmení] a NKRI, a provedl i lustraci dlužníka v insolvenčním rejstříku, a to s negativním výsledkem. Dlužník řádně nesplácel a ke dni zesplatnění úvěru 25. 10. 2020 dlužil na nové jistině po zesplatnění úvěru částku 41 387,75 Kč, která sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 34 152,42 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 7 235,33 Kč, ze smluvní pokuty 499 Kč, na kterou má věřitel právo vždy ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 30 dnů, z nákladů upomínání 3 000 Kč, na které má věřitel právo vždy ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je dlužník v prodlení 15 dnů, a ze smluvní pokuty, kterou je věřitel oprávněn požadovat ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru (původní nesplacená jistina a úroky z této jistiny ke dni zesplatnění úvěru) ode dne po zesplatnění úvěru do zaplacení. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení počítaný z nové dlužné jistiny ve výši 8,25 % ročně, nákladů upomínání 800 Kč a smluvní pokuty za prodlení se splátkami, a to od 1. 11. 2020 do zaplacení a roční 86,1 % úrok z úvěru z původní nesplacené jistiny od 27. 10. 2020 do zaplacení s tím, že suma tohoto úroku je limitována částkou 171 475 Kč. Do zesplatnění celého úvěru k datu 25. 10. 2020 uhradil žalovaný žalobkyni v od 17. 10. 2018 do 17. 7. 2020 celkem 68 471 Kč, po zesplatnění od 4. 2. 2021 do 31. 1. 2022 celkem částku 19 977 Kč, hradil tak dohromady na předmětný úvěr částku 88 448 Kč. II. Před jednáním soudu vzala žalobkyně zčásti zpět žalobu v rozsahu ve výroku v odst. I shora uvedeném, proto soud podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení v této části bez dalšího zastavil, neboť to je v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně ještě před jednáním soudu ve věci samé. III. Žalovaný, kterému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49 o. s. ř., se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu nedostavil, pročež soud postupoval dle § 101 odst. 2 a 3 o. s. ř. a věc rozhodl na základě obsahu spisu a žalobkyní předložených listinných důkazů. IV. Soud z dokazování listinami z příloh žalobkyně (návrh na uzavření smlouvy o úvěru z [datum], oznámení o schválení úvěru z [datum], kopie dodejky, doklad o vyplacení úvěru, hodnocení klienta, výpis záznamů z registru [příjmení], karta klienta, výzva k zaplacení z [datum], výzva k zaplacení z [datum], výzva k zaplacení z [datum], oznámení z [datum], předžalobní výzva z [datum], podací arch, předsmluvní formulář z [datum], kopie OP – souhlas s kopírováním a uchováváním občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti, výplatní páska žalovaného [anonymizováno] [rok], výpis z osobního účtu za období od 1. 5. 2018 do 31. 5. 2018, potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance, výplatní páska [anonymizováno] [rok], prohlášení klientů, vyjádření znalce z [datum], příloha [číslo] k vyjádření znalce, výpis ze seznamu ČNB), zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] že dne [datum] poskytl věřitel dlužníkovi částku 40 000 Kč a dlužník se zavázal věřiteli vrátit poskytnutý úvěr spolu s efektivním ročním 129,68 % úrokem z úvěru v 48 měsíčních splátkách po 2 977 Kč vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. Z dokladu o vyplacení úvěru má soud za prokázáno, že částka 40 000 Kč byla dne [datum] připsána na bankovní účet žalovaného pod [variabilní symbol]. Z hodnocení klienta má soud za prokázáno, že dlužník měl po zohlednění jeho pravidelných měsíčních příjmů ve výši [částka] a výdajů ve výši [částka], bez zaplacení splátky [částka] mít k dispozici měsíčně [částka]. Jako výdaje dlužníka postačil věřiteli statistický údaj o životním minimu [částka] a pokud jde o náklady na bydlení, ty dlužník vyčíslil na částku [částka] za situace, kdy bydlí v pronájmu a doklad o inkasu nebyl doložen. Podle částečného výpisu z osobního účtu žalovaného - základní údaje účtu za [anonymizováno] [rok] činil počáteční zůstatek na účtu žalovaného [částka] a konečný zůstatek - [částka]. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný dohromady na úvěr zaplatil žalobkyni 88 448 Kč. Uvedená skutková zjištění opírající se o tvrzení žalobkyně soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel. V. Žalovaný podepsal smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). VI. Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, že je od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.), ale také že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy, je-li požadován po žalované úrok v efektivní úrokové sazbě 129,68 % ročně