13 C 140/2023-25 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum], domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 11 270 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které byla žalovaná povinna zaplatit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 4 000 Kč a s poplatkem ve výši 540 Kč, jakožto doplňková asistenční služba, v pravidelných 60 týdenních splátkách po 309 Kč, počínaje [datum], kdy poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaná na pohledávku uhradila celkem částku 8 020 Kč. Jelikož žalovaná dluh řádně neplatila, byla jistina po splatnosti, tj. od [datum], úročena ve výši 25,14 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy postoupena žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení jistiny 8 510,33 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 431,42 Kč, a poplatku za asistenční služby ve výši 328,25 Kč, kapitalizovaných úroků 5 580,52 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 2 219,78 Kč, úroků ve výši 25,14 % ročně z částky 8 510,33 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 8 510,33 Kč od [datum] do zaplacení. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť měla informace od žalované o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, jež byly uvedeny v zákaznické kartě, konkrétně měla žalovaná příjem z mateřské/rodičovské a vedlejší příjem ve výši 2 600 Kč, což bylo ověřeno výplatními páskami a pracovní smlouvou, dále pobírala státní podporu ve výši 3 800 Kč dle doložených složenek a sdělení žalované, celkové příjmy žalované tak byly 15 851 Kč a výdaje 12 475 Kč (bydlení 6 475 Kč dle nájemní smlouvy, osobní výdaje 6 000 Kč), přičemž použitelný příjem žalované byl 3 376 Kč. Dopisem právního zástupce ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], včetně zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb United Assistance, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem 2 000 Kč, administrativním poplatkem 2 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 4 000 Kč a poplatkem za asistenční služby 540 Kč. Celková dlužná částka tak činila 18 540 Kč a žalovaná se ji zavázala uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 309 Kč. Dle čl. 9 smlouvy (refinancování) byl úvěr poskytnut ke splacení neuhrazeného dluhu ze spotřebitelského úvěru žalované vůči předchůdkyni žalobkyně ve výši 4 640 Kč, a po tomto započtení byla žalované dle smlouvy vyplacena částka 5 360 Kč v hotovosti. 4. Z karty zákazníka ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná při sjednání smlouvy uvedla, že žije v nájmu od června [rok], pobírá mateřský/rodičovský příspěvek ČSSZ ve výši 9 451 Kč od září [rok], nemá jinou zápůjčku či úvěr sjednaný s předchůdkyní žalobkyně, dále má příjem z vedlejší činnosti 2 600 Kč, státní podporu 3 800 Kč, celkem 15 851 Kč a výdaje činí celkem 12 475 Kč (nájem 6 475 Kč, osobní výdaje 6 000 Kč), použitelný příjem činí 3 376 Kč. Skutečnosti měly být ověřeny dokumenty: výplatní pásky, pracovní smlouva, složenky, nájemní smlouva. 5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru. 6. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] a výpisu o sledování zásilek ČP, s. p. bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, tj. do [datum]. 7. Z Výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. 8. Důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž část byla použita na refinancování předchozího dluhu a žalované tak byla z poskytnuté částky fakticky vyplacena v hotovosti částka 5 360 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měla splatit 18 540 Kč, avšak uhradila pouze 8 020 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, tj. do [datum]. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených žalovanou v zákaznické kartě, listiny prokazující uvedené informace žalobkyně nepředložila, skutečné příjmy a výdaje žalované tak nebyly doloženy. 10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 11. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). 12. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie, kdy závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 14. Žalobkyně neprokázala, že příjmy a výdaje žalované skutečně ověřovala, neboť údaje uvedené žalovanou v zákaznické kartě jsou nedostačující, navíc při absenci listin, které měly uvedené informace potvrzovat. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalované, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jejích příjmech, výdajích a dalších závazcích. Pravdivost a správnost informací uvedených v zákaznické kartě je tak zpochybněna. I ze samotné karty zákazníka plyne, že žalovaná neměla mít dalších závazků vůči předchůdkyni žalobkyně, což je zcela v rozporu s uzavřenou smlouvou, dle které měla být částka poskytnutého úvěru použita právě k refinancování dluhu žalované vůči předchůdkyni žalobkyně. Soud zdůrazňuje, že poskytovatel finančních produktů se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením spotřebitele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Soud tak dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z., protože předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy řádně neposoudila schopnost žalované splácet. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je tak třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná uhradila 8 020 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 1 980 Kč, které je povinna vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaná byla oznámením o postoupení pohledávky vyzvána, aby vrátila žalobkyni peněžní pros