13 C 156/2023-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u Okresního soudu v Opavě dne 18. 5. 2023 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky celkem 16 068 Kč s příslušenstvím, neboť žalobkyně měla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřít dne 15. 12. 2021 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které měla žalobkyně poskytnout žalovanému formou úvěru peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč na jeho účet, které měly být splaceny společně s úrokem z úvěru ve výši 13 315,35 Kč (tj. 0,9 % denně z poskytnutého úvěru), a to v šesti splátkách po 4 289,36 Kč počínaje 14. 1. 2022, dále 13. 2. 2022, 15. 3. 2022, 14. 4. 2022, 14. 5. 2022 a ve výši 3 868,55 Kč dne 13. 6. 2022. Žalovaný svou povinnost porušil a vedle nároku na úhradu dlužné jistiny požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z 12 000 Kč od 14. 6. 2022 do zaplacení a rovněž smluvní pokutu v částce 4 068 Kč dle čl. 9 smluvních podmínek ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč od 14. 6. 2022 do 18. 5. 2023. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalovaného úvěru splácet tak, že nahlédla do databáze SOLUS a žalovaný vyplnil dotazník, kde uvedl, že je svobodný, žije s rodinou a pracuje u [právnická osoba] a uvedl výši svého příjmu a měsíčních výdajů, což žalobkyně s žalovaným ověřila telefonicky. Podáním doručeným soudu dne 18. 10. 2023 žalobkyně zopakovala proces uzavření smlouvy prostřednictvím uživatelského profilu žalovaného, kdy k odsouhlasení VOP, smlouvy apod. mělo dojít zaškrtnutím příslušného pole, totožnost žalovaného byla žalobkyní ověřena zasláním fotografie občanského průkazu a prostřednictvím aplikace Kontomatik, smlouvu žalovaný podepsal prostřednictvím webového rozhraní dostupného na www.creditstar.cz. Výdaje a příjmy žalovaného byly ověřeny prostřednictvím aplikace Kontomatik za období od 11. 6. 2021 do 11. 12. 2021 a příjmy žalovaného byly dostačující k úhradě sjednaných splátek. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaný se k jednání nedostavil, dle ust. 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“) tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, listinou nadepsanou shrnutí úvěru, VOP, fakturou ke smlouvě [číslo] potvrzením [právnická osoba] o příjmu žalovaného za období 9 – 11/ 2021, výpisem z bankovního účtu [právnická osoba] žalobkyně z prosince 2021 vč. potvrzení banky o majiteli účtu, sdělením [právnická osoba] výpisu z účtu žalovaného za prosinec 2021, předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně vč. poštovního podacího archu a výpisu o sledování zásilek, ze kterých zjistil, že na účet žalovaného byla dne 15. 12. 2021 připsána částka 12 000 Kč od žalobkyně identifikovaná jako půjčka dle smlouvy [číslo], dle tohoto výpisu byl počáteční zůstatek na účtu žalovaného v prosinci 2021 6,21 Kč a konečný zůstatek 486,21 Kč, přičemž celkově bylo na účet připsáno 95 605 Kč a celkově odepsáno 95 116,10 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za 9-11 2021 činil 18 159 Kč. Částka 12 000 Kč měla být poskytnuta na základě smlouvy o úvěru, dle které se měl žalovaný zavázat tuto částku úvěru vrátit žalobkyni v šesti splátkách po 4 289,36 Kč, splatných 14. 1. 2022, 13. 2. 2022, 15. 3. 2022, 14. 4. 2022, 14. 5. 2022 a ve výši 3 868,55 Kč dne 13. 6. 2022, a to společně s úrokem ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky, tedy celkem 25 315,35 Kč. Současně měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, ohledně které by byl žalovaný v prodlení se splacením. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 5. 10. 2022, který byl 6. 10. 2022 odeslán a 10. 10. 2022 doručován na adresu trvalého pobytu žalovaného. Soud neprovedl důkaz listinami v anglickém jazyce, neboť nebyly opatřeny úředním překladem. 5. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). 7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Žaloba je převážně důvodná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu toho, co žalovaný od žalobkyně skutečně čerpal, tedy v částce 12 000 Kč. Ve zbývající části pak soud nemá za prokázané, že by žalovaný skutečně uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru a akceptoval tak smluvní podmínky, na základě kterých mu měla vzniknout povinnost uhradit úrok (poplatek) za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu; tzn. není jednoznačně prokázané, že by se žalovaný s takovýmito podmínkami vůbec seznámil a tyto odsouhlasil. Soud tedy nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od žalobkyně skutečně čerpal, tzn. částku 12 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalovaného. Ve zbytku představující smluvní pokutu celkem v částce 4 068 Kč soud žalobu zamítl. 10. Nad rámec výše uvedeného soud dále uvádí, že pokud by bylo prokázáno, že žalovaný tuto částku obdržel od žalobkyně jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak takovou smlouvu (o úvěru) by soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku