13 C 183/2022-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 099,57 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 28. 8. 2020, ve znění dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne 28. 8. 2020 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše 40 000 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný čerpal na základě smlouvy o úvěru finanční prostředky v celkové výši 84 822,07 Kč a splatil celkem 57 340,27 Kč. Dále tvrdila, že se žalovaný ve smlouvě zavázal za poskytnuté peněžní prostředky zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 16,9 % ročně a související poplatky, přičemž minimální výše splátek úvěru činila 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Splátky úvěru žalovaný nehradil řádně, dostal se do prodlení, proto předchůdkyně žalobkyně prohlásila celý úvěr dne 27. 6. 2021 za splatný. Žalovaná částka se skládá z jistiny 29 999,57 Kč, poplatků 2 100 Kč, smluvního úroku 2 698 Kč počítaného z jistiny od 28. 6. 2021 do 1. 9. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 484,21 Kč od 28. 6. 2021 do 1. 9. 2021, smluvního úroku ve výši 16,90 % ročně z částky 29 999,57 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 999,57 Kč od 2. 9. 2021 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla ke dni 1. 9. 2021 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. 3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem souhlasili. 4. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 28. 8. 2020 ve znění dodatku k této smlouvě bylo zjištěno, že se předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti zavázala poskytnout žalovanému označenému ve smlouvě svým jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem možnost čerpat finanční prostředky do úvěrového limitu 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnuté finanční prostředky zaplatit předchůdkyni žalobkyně úrok ve výši 16,9 % ročně a související poplatky, přičemž minimální výše měsíční splátky činila 1 200 Kč. 5. Ze stavu úvěru v minulosti a přehledu čerpání úvěru bylo zjištěno, že žalovaný v průběhu trvání smlouvy o úvěru čerpal od předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky ve výši 84 822,07 Kč a splatil 57 340,27 Kč. 6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti dluhu ze dne 27. 6. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně pohledávku z titulu smlouvy o úvěru vůči žalovanému ke dni 27. 6. 2021 zesplatnila. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek přílohy [číslo] – seznam pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému byla postoupena žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávek včetně podacího lístku bylo zjištěno, že postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 9. 2021, který byl žalovanému zaslán téhož dne. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 1. 2022 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, jinak bude dluh vymáhat soudní cestou. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne 24. 1. 2022. 10. Z důkazů - ceník pro soukromou klientelu; všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]; dohody o úplatě; potvrzení o zaplacení kupní ceny neučinil soud žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí věci. Z výzvy k úhradě dlužné částky a výpověď smlouvy neučinil soud žádná skutková zjištění, neboť žalobkyně nepředložila soudu důkaz, že výzva byla žalovanému skutečně zaslána. 11. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz výpisy z běžného bankovního účtu žalovaného a dokument nazvaný posouzení úvěruschopnosti klienta. Z výpisu běžného bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že od ledna 2020 do července 2020 byly zůstatky na bankovním účtu žalovaného záporné. Konečný zůstatek na účtu žalovaného v červenci 2020 činil mínus - 14 506,39 Kč. Končený zůstatek na účtu žalovaného v srpnu 2020 činil mínus - 33 589,44 Kč. Z dokumentu – posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný podal žádost o úvěr prostřednictvím mobilního bankovnictví. Nabídka byla napočtena podle příjmu z bankovního účtu žalovaného (18 536 Kč měsíčně). Předchůdkyně žalobkyně konstatovala, že žalovaný deklaroval ve své žádosti příjmy 25 000 Kč měsíčně, není veden v insolvenčním rejstříku, výdaje deklaroval 0 Kč, proto předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného podle interního ekonomického modelu na částku 12 975 Kč. Přestože žalovaný v žádosti uvedl, že nemá žádné úvěry, předchůdkyně žalobkyně zjistila, že v době žádosti měl žalovaný 3 úvěry, a to spotřební úvěr se splátkou 529 Kč, spotřební úvěr se splátkou 1 152 Kč a kontokorentní úvěr s limitem 36 000 Kč se splátkou cca 1 080 Kč. 12. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmením a rodným číslem možnost čerpat peněžní prostředky až do výše 40 000 Kč. Žalovaný čerpal 84 822,07 Kč a v průběhu trvání smlouvy splatil 57 340,27 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky. Oznámení bylo zasláno žalovanému dne 17. 9. 2021. Při hodnocení žádosti žalovaného o úvěru předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný v žádosti uvedl nesprávnou výši svých příjmů a výdaje uvedl 0 Kč, předchůdkyně vycházela toliko ze svých interních ekonomických informací a modelů. Od ledna 2020 do července 2020 byly zůstatky na bankovním účtu žalovaného záporné; končený zůstatek v červenci 2020 činil mínus - 14 506,39 Kč a v srpnu 2020 mínus - 33 589,44 Kč. 13. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 14. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 15. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 17. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného splácet, avšak nikoliv řádně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Při posouzení úvěruschopnosti je třeba vždy zjistit nejen skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, ale tyto také porovnat a dospět k závěru, že spotřebiteli zbývá z příjmů po odečtení výdaj