13 C 255/2022-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 666,65 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 10. 2020 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem 2 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 2 000 Kč a hotovostní inkaso 4 000 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 300 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 5. 12. 2021. Žalovaný uhradil za dobu trvání smlouvy toliko 1 400 Kč, proto přistoupila předchůdkyně žalobkyně k úročení neuhrazené jistiny úrokem ve výši 23,19 % ročně ode dne 6. 12. 2021 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému postoupena žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 10 000 Kč, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 933,35 Kč, poplatku za administrativní činnost 2 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 666,65 Kč, kapitalizovaných úroků 212,58 Kč (úrok 23,19 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 12. 2021 do 7. 1. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 77,92 Kč (úrok ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 6. 12. 2021 do 7. 1. 2022), úroků ve výši 23,19 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 11. 10. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný označený ve smlouvě svým jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem 2 000 Kč, administrativním poplatkem 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso 4 000 Kč. Celková dlužná částka tak činila 18 000 Kč a žalovaný se zavázal ji uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 300 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně přílohy [číslo] k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího lístku ze dne 4. 2. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou v zákaznické kartě dne 4. 2. 2022. 6. Z výzvy k plnění ze dne 6. 5. 2022 včetně podacího lístku ze dne 6. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu uvedenou v zákaznické kartě dne 6. 5. 2022. 7. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz zákaznickou kartu ze dne 11. 10. 2020, ze které bylo zjištěno, že žalovaný při sjednávání smlouvy uvedl, že žije v nájmu, bydlí sám, pracuje u společnosti [právnická osoba] od března 2020, jeho čistý měsíční příjem činí 15 500 Kč, měsíční náklady činí 9 500 Kč a má další půjčku u ČSOB ve výši 80 000 Kč s měsíční splátkou 1 500 Kč. K žádosti měl žalovaný předložit výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu. 8. Důkaz rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmením a rodným číslem v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve plátkách, celkově měl splatit 18 000 Kč, avšak uhradil pouze 1 400 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení. Oznámení bylo zasláno žalovanému na adresu uvedenou v zákaznické kartě dne 4. 2. 2022. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně pouze z informací uvedených v zákaznické kartě, neověřovala, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalovaného. 10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 11. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 12. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 14. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána přípisem ze dne 6. 1. 2023, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy konkrétně posuzovala schopnost žalovaného splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací zaznamenaných v zákaznické kartě, které ověřovala. Žalobkyně však neprokázala, že byly příjmy žalovaného skutečně ověřeny např. dotazem na zaměstnavatele žalovaného, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek apod. Výdaje žalovaného pak mohla a měla předchůdkyně žalobkyně ověřit např. z výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Předchůdkyně žalobkyně rovněž neověřila, zda měl žalovaný v době uzavření smlouvy další zápůjčky a úvěry a zda je řádně splácel. Informace pouze deklarované žalovaným v zákaznické kartě jsou nedostačující a soud takové ověření úvěruschopnosti spotřebitele nepovažuje za řádné v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Předchůdkyně žalobkyně nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného, jestliže neměla k dispozici ověřené údaje o jeho příjmech, výdajích a dalších závazcích. Pokud byly předchůdkyni žalobkyně doloženy další listiny prokazující skutečné příjmy a výdaje žalovaného měla kopie těchto dokumentů v čitelné podobě uchovat v souladu s § 78 zákona o spotřebitelském úvě