13 C 94/2023-39 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u Okresního soudu v Opavě dne 20. 1. 2023 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky celkem 10 500 Kč s příslušenstvím, neboť žalobkyně měla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřít dne 27. 5. 2021 s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které měla žalobkyně poskytnout žalované formou úvěru peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč zasláním na její účet, které měly být splaceny společně s úrokem z úvěru (úplata za poskytnutí zápůjčky) ve výši 0,9 % denně z poskytnutého úvěru za období od 27. 5. 2021 do 26. 6. 2021, celkem 1 890 Kč, a to do 30 dnů od převedení finančních prostředků na účet žalované. Žalovaná svou povinnost porušila a vedle nároku na úhradu dlužné jistiny a úroku v kapitalizované výši 1 890 Kč požaduje žalobkyně zákonný úrok z prodlení z 7 000 Kč od 27. 6. 2021 do zaplacení a rovněž smluvní pokutu v částce 3 500 Kč dle čl. 9 smluvních podmínek ve výši 0,1 % denně z částky 7 000 Kč od 27. 6. 2021 do 20. 1. 2023, přičemž žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši dle § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru namísto sjednané výše odpovídající částce 4 011 Kč. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila schopnost žalované úvěru splácet tak, že nahlédla do databáze SOLUS a žalovaná vyplnila dotazník, kde uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu a doložila své příjmy za období 12/2020 - 1/ 2021, údaje uvedené žalovanou žalobkyně ověřila telefonicky. Podáním doručeným soudu dne 31. 7. 2023 a 30. 10. 2023 žalobkyně zopakovala proces uzavření smlouvy prostřednictvím uživatelského profilu žalované, kdy k odsouhlasení VOP, smlouvy apod. mělo dojít zaškrtnutím příslušného pole a listiny byly zaslány na email žalované, smlouvu žalovaná podepsala prostřednictvím webového rozhraní dostupného na www.creditstar.cz. Výdaje a příjmy žalované byly ověřeny prostřednictvím aplikace Kontomatik a žalovaná doložila výpisy z účtu za období březen až duben 2021, kdy z doložených listin vyplývá, že bilance příjmů a výdajů žalované byla dostačující k úhradě spotřebitelského úvěru. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaná se k jednání nedostavila, dle ust. 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“) tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobkyně a žalované. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, listinou nadepsanou shrnutí úvěru, VOP, fakturou ke smlouvě [číslo] výplatními lístky žalované za období 12/20 – 1/21, výpisem z bankovního účtu [právnická osoba] žalované za březen, duben 2021, výpisem z bankovního účtu žalobkyně vedeného u [právnická osoba] potvrzení banky o majiteli účtu, sdělením [právnická osoba], předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně vč. poštovního podacího archu, ze kterých zjistil, že na účet žalované byla dne 27. 5. 2021 připsána částka 7 000 Kč od žalobkyně identifikovaná jako půjčka dle smlouvy, dle výpisu z účtu žalované za měsíc březen byl počáteční zůstatek na účtu 0 Kč, konečný 6 207,59 Kč, v měsíce dubnu 2021 pak počáteční zůstatek 6 207,59 Kč a konečný 2 993,35 Kč. Průměrný čistý měsíční příjem žalované za 12/21-1/2022 činil 20 756 Kč. Částka 7 000 Kč měla být poskytnuta na základě smlouvy o úvěru, dle které se měla žalovaná zavázat tuto částku úvěru vrátit žalobkyni do 30 dnů od odeslání finanční prostředků žalované, tj. dne 26. 6. 2021, a to společně s úrokem ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Současně měla být sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny, ohledně které by byla žalovaná v prodlení se splacením. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 31. 3. 2022, který byl téhož dne odeslán na adresu žalované. Soud neprovedl důkaz listinami v anglickém jazyce, neboť nebyly opatřeny úředním překladem. 5. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). 7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Žaloba je převážně důvodná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu toho, co žalovaná od žalobkyně skutečně čerpala, tedy v částce 7 000 Kč. Ve zbývající části pak soud nemá za prokázané, že by žalovaná skutečně uzavřela s žalobkyní smlouvu o úvěru a akceptovala tak smluvní podmínky, na základě kterých jí měla vzniknout povinnost uhradit úrok (poplatek) za poskytnutí úvěru a smluvní pokutu; tzn. není jednoznačně prokázané, že by se žalovaná s takovýmito podmínkami vůbec seznámila a tyto odsouhlasila. Soud tedy nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaná od žalobkyně skutečně čerpala, tzn. částku 7 000 Kč včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalované. Ve zbytku představující kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 890 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč soud žalobu zamítl. 10. Nad rámec výše uvedeného soud dále uvádí, že pokud by bylo prokázáno, že žalovaná tuto částku obdržela od žalobkyně jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak takovou smlouvu (o úvěru) by soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného poř