16 C 147/2023-25 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 31. března 2023 podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 38 708,65 Kč spolu s úrokem v částce 1 132,42 Kč a dále s úrokem ve výši 11,9 % ročně jdoucím z částky 38 708,65 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 38 708,65 Kč od 24. 2. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] Rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s obchodními podmínkami [právnická osoba] a na základě této Rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet číslo [bankovní účet] s tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek číslo 2 k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč a protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání úvěru, bylo poskytnutí úvěru [anonymizováno] schváleno a dne [datum] úvěr vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Dále žalobkyně tvrdila, že podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný zavázán měsíčně hradit pravidelné konstantní splátky úvěru v celkové výši 1 006 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku ve výši 11,9 % ročně, jehož výše byla sjednána smlouvou o úvěru, a to vždy k 14. dni měsíce počínaje dnem 14. 6. 2019 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na den 14. 12. 2026. Dne [datum] žalovaný uzavřel se žalobkyní dodatek číslo 9 rámcové smlouvy, na základě kterého byla provedena změna data splátek ze 14. dne v měsíci na 15. den v měsíci a první splátka s touto změnou proběhla dne 15. 6. 2021. Dále žalobkyně uvedla, že splátky v období od 14. 6. 2019 do 15. 11. 2022 byly splaceny, na splátku splatnou dne 15. 12. 2022 bylo ze strany žalovaného dne 15. 2. 2022 zaplaceno pouze 842 Kč, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla ve výši 842 Kč na úhradu jistiny splátky a počínaje splátkou splatnou ke dni 15. 12. 2022 nebyly splátky ze strany žalovaného uhrazeny řádně. Protože žalovaný řádně neplnil své povinnosti, přistoupila žalobkyně v souladu s Podmínkami pro používání úvěru dne 14. 2. 2023 k zesplatnění úvěru, což žalovanému oznámila dopisem. Přitom ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 38 708,65 Kč, dále nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) do dne předcházejícího zesplatnění (tj. do dne 13. 2. 2023) v částce 1 132,42 Kč, vedle čehož se žalobkyně domáhá i zaplacení sjednaného úroku ve výši 11,9 % ročně jdoucího z dlužné jistiny od 14. 2. 2023 dále do zaplacení, jakož i zaplacení úroků z prodlení jdoucího ve výši zákonné sazby z dlužné jistiny od 24. 2. 2023 do zaplacení, kdy žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení až od 10. dne následujícího po dni zesplatnění. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Přitom ze žalobkyní předložených listinných důkazů, a to rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum], dodatku číslo 2 k rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum], dále z obchodních podmínek [právnická osoba], Podmínek pro používání úvěru [právnická osoba], Ceníku služeb [právnická osoba], mimořádného výpisu z účtu žalovaného, přehledu plateb žalovaného, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 14. 2. 2023 - předžalobní upomínky a dokladu o odeslání tohoto dopisu žalovanému, soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak jsou uvedena shora, na něž pro stručnost proto v dalším odkazuje. 5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o běžném účtu (tzv. Rámcovou smlouvu) a dále dodatkem k této smlouvě číslo 2 ze dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout a poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr s úroky vrátit žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách, žalovaný však dohodnuté splátky řádně neplatil. Žalobkyně proto vyzval žalovaného k zaplacení celého zbývajícího dluhu. 6. Soud proto na základě těchto skutečností v prvé řadě dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný platně v souladu s ust. § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), v písemné formě uzavřeli smlouvu o účtu, když banka se zavázala zřídit pro žalovaného běžný účet v určité měně, v souladu s ust. § 1751 odst. 1 občanského zákoníku určili účastníci část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky [právnická osoba] Dodatkem (smlouvou o úvěru) k této smlouvě pak účastníci dále uzavřeli platně v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o úvěru, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souladu s ust. § 1751 odst. 1 občanského zákoníku přitom účastníci smlouvy určili část obsahu i této smlouvy odkazem na obchodní podmínky žalobkyně. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně. 7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu 13 621 Kč vypláceného společností [právnická osoba] ze zaměstnaneckého poměru, příjmy ostatních členů domácnosti byly 45 000 Kč, žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost a žalobkyně při posuzování přímo vycházela z tvrzení žalovaného, přitom výdaje žalovaného dle expertní analýzy žalobkyně činily 3 140 Kč. 11. Posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně bylo proto nedostatečné, když pouze vycházela jednak z tvrzení žalovaného, nadto zcela opomenula zjistit jeho skutečnou výdajovou stránku. Sama žalobkyně pak schopnost žalovaného splácet úvěr prokazovala výpisem z účtu žalovaného číslo [bankovní účet] za období měsíců březen až květen 2019. Pokud by žalobkyně věnovala pouze minimum péče posuzování úvěruschopnosti žalovaného, pak prostým letmým nahlédnutím do tohoto výpisu z účtu by musela nutně dojít k závěru, že příjmy žalovaného jsou si rovny jeho měsíčním výdajům. Žalobkyně totiž předložila výpis z běžného účtu, který počíná dnem 11. 3. 2019 a končí dnem 10. 5. 2019. Tedy tento výpis z bankovního účtu zahrnuje výdaje žalovaného za dvouměsíční období, avšak příjmy ze závislé činnosti (mzda) žalovaného jsou v ní již obsaženy za 3 měsíce, když mzda žalovanému byla dle předloženého výpisu zjevně vyplácena k desátému dni v měsíci. Proto ač tento účet za sledované období vykazuje aktivní saldo asi 14 500 Kč, je více než zřejmé, že hospodaření žalovaného v tomto časovém období tímto domnělým kladným zůstatkem neskončilo, ale naopak příjmy a výdaje si v uvedeném dvouměsíční období byly zcela rovny. Žalobkyně tento fakt při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjevně opomenula