16 C 239/2021-107 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 536 851,02 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z této částky od 11. 9. 2021 do zaplacení. Tento svůj nárok odůvodnil tak, že dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o poskytnutí právních služeb a udělil žalované plnou moc pro zastupování jeho osoby ve sporu vedeném u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. [spisová značka], kdy na něj dne 14. 11. 2014 podala [jméno] [příjmení] v zastoupení Mgr. [jméno] [příjmení] žalobu pro zaplacení částky 480 000 Kč z titulu vrácení kupní ceny z neplatné kupní smlouvy. Okresní soud v Opavě vyhlásil dne [datum] rozsudek, kterým co do částky 236 480,64 Kč žalobu zamítl a žalobce (tehdy žalovaného) zavázal k zaplacení částky 243 519,36 Kč s příslušenstvím a s přihlédnutím k výsledku sporu rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání obou tehdejších účastníků poté Krajský soud v Ostravě dne [datum] v řízení vedeném u odvolacího soudu pod sp. zn. [spisová značka] tento rozsudek jednak potvrdil a jednak změnil tak, že žalobce zavázal zaplatit žalobkyni i částku 236 480,64 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně jdoucím od 8. 11. 2014 do zaplacení a žalobce dále zavázal zaplatit náklady řízení před soudy obou stupňů na účet České republiky, protože žalobkyni byl k hájení jejích zájmů v řízení ustanoven právní zástupce z řad advokátů. Proti rozsudku odvolacího soudu žalobce prostřednictvím žalované pak dále podal dovolání dne 21. 5. 2021 (pozn.: správně dne 21. 5. 2018), které bylo jako nedůvodné odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] a tímto usnesením byl zavázán k zaplacení nákladů řízení protistraně v dovolacím řízení ve výši 12 729 Kč. Žalobce dále tvrdil nesprávnost postupu žalované v řízení, ve kterém ho zastupovala, opíraje se přitom o důvody uvedené v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], na straně 4, odst. 11-13, a dále o usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], odst. 3 a 4. Oba tyto soudy ve svých rozhodnutích přitom zamítli kompenzační námitku žalovaného s tím, že pohledávky žalobce (tehdejšího žalovaného) a tehdejší žalobkyně [jméno] [příjmení] nejsou vzájemně kompenzabilibní, neboť v době provedení kompenzačního projevu nebyly obě splatné, když pohledávka nynějšího žalobce vzniklá z titulu bezdůvodného obohacení se stala splatnou teprve na výzvu, ta však před provedením zápočtu ze strany žalobce nebyla učiněna a tento nedostatek nebyl zhojen ani v nalézacím řízení, kdy judikatura vysokých soudů taktéž dovodila, že výzva k zaplacení pohledávky a zápočet pohledávky nemohou být učiněny v rámci jednoho právního jednání, tedy být obsaženy v jedné listině. Žalovaná tak tímto svým postupem žalobci způsobila škodu, která spočívá jednak v tom, že nebyl ve sporu úspěšný ohledně samotné částky 236 480,64 Kč, která představuje hodnotu bezdůvodného obohacení, kterážto částka byla v řízení sice jako existující nárok žalobce vůči [jméno] [příjmení] prokázána, avšak její nárok vůči žalobci o tuto částku pro právě uvedené pochybení nebyl snížen. V důsledku toho dále žalobci vznikla povinnost uhradit na náhradě nákladů řízení státu částku 159 072,40 Kč neboť [jméno] [příjmení] bylo Okresním soudem v Opavě přiznáno právo na bezplatné zastoupení advokátem, dále uhradit náklady řízení protistrany v dovolacím řízení ve výši 12 729 Kč (za zastoupení [jméno] [příjmení] v dovolacím řízení Mgr. [jméno] [příjmení]), dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucí z částky 236 480,64 Kč od 8. 11. 2014 do dne 26. 9. 2018, kdy tento úrok byl zaplacen a který za toto období činil částku 74 008,20 Kč a konečně náklady exekučního řízení v celkové výši 117 633,18 Kč (z toho náklady oprávněné v exekuci 12 714,07 Kč a odměna a náklady exekutora v částce 104 919,11 Kč). K nákladům exekučního řízení žalobce uvedl, že protože nebyl žalovanou včas informován, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě je již v právní moci a že by měl již tedy na jeho podkladě [jméno] [příjmení] plnit, ačkoliv měl peníze k plnění připraveny, došlo proto naprosto zbytečně k zahájení exekuce nehledě k tomu, že v exekučním řízení mohla žalovaná zápočet uplatnit, kdy stačilo po 7. 2. 2018 napsat jednoduchou výzvu k zaplacení, kdy nárok oprávněné v té době ještě nebyl zcela promlčen, čímž žalobci vznikla tato další škoda. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k podané žalobě uvedla, že nikde neshledává své pochybení. Poukazovala přitom na to, že v řízení před Okresním soudem v Opavě soud kompenzační námitku vznesenou tehdy žalovaným [celé jméno žalobce] shledal důvodnou, k odvolání žalobkyně krajský soud tento rozsudek změnil, kdy dle žalobkyně odvolací soud nesprávně aplikoval rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které odvolací soud na předmět sporu aplikoval přesto, že tento byl veden již od roku 2014, přitom dle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 5. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 2156/18, jsou soudy povinny přistupovat ke změně judikatury opatrně a zdrženlivě tak, aby nedocházelo k překročení principu předvídatelnosti. Dále v žalobě uvedla, že dne 29. 6. 2018 bylo doručeno žalobci vyrozumění o zahájení exekuce, v němž byla vyčíslena jistina peněžitého plnění v částkách 75 566 Kč, 167 953,36 Kč a 236 480,64 Kč. Žalobce plnou mocí ze dne 23. 7. 2018 zmocnil žalovanou k jeho právnímu zastupování v exekučním řízení. Dne 2. 8. 2018 žalovaná podala návrh na zastavení exekuce v částce 75 566 Kč, neboť tuto část závazku žalobce uhradil dne 25. 6. 2018 a žalovaná následně oznámila soudnímu exekutorovi, že ve věci vymáhané pohledávky bylo podáno dovolání, rovněž navrhla, aby byla exekuce odložena do vyřízení věci před Nejvyšším soudem České republiky. Žalovaná rovněž soudnímu exekutorovi navrhla, že žalobce složí zbývající část peněžitého plnění ve výši 404 434 Kč na depozitní účet exekutora, aby po tuto dobu nebyly připisovány úroky z prodlení a taktéž, aby nebylo pokračováno ve výkonu exekuce. Na to bylo žalované soudním exekutorem oznámeno dne 6. 8. 2018, že návrh na odklad exekuce byl podán příslušnému soudu. Usnesením z téhož dne exekutor zastavil exekuci pro částku 75 566 Kč a následovalo usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jímž byl návrh na odklad exekuce zamítnut, mimo jiné s odůvodněním pod bodem 7., že pokud Nejvyšší soud nerozhodl po podání dovolání o odkladu, není důvod k povolení odkladu exekučním soudem. Ve věci samé pak bylo podáno do výše citovaného usnesení odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě a dále dne 1. 10. 2018 žalovaná podala žádost, nechť se Nejvyšší soud vyjádří, zda bude vydávat rozhodnutí o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí dovoláním. Již dne 15. 10. 2018 obdržela žalovaná krátkou zprávu Nejvyššího soudu České republiky datovanou dne 9. 10. 2018 o tom, že návrhu na odklad nebylo vyhověno. Ve všech těchto souvislostech žalovaná průběžně informovala žalobce a instruovala jej, že nezbývá než, aby bylo peněžní plnění uhrazeno. Žalobce zaplatil zbývající peněžní plnění ve výši 405 000 Kč dne 26. 9. 2018. Dne 23. 11. 2018 bylo doručeno usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, na které žalovaná reagovala žádostí exekutorovi o vyčíslení exekuce a poté, co exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce pod č. j. [spisová značka], žalovaná tyto listiny zaslala na adresu žalobce. Žalovaná má proto za to, že v právním zastupování žalobce nijak nepochybila. V rozsahu částky 75 566 Kč pak také vznesla námitku promlčení s tím, že tuto část závazku žalobce uhradil dne 25. 6. 2018 a žaloba byla podána až dne 15. 9. 2021. V dalším řízení se připojila k námitce vznesené vedlejší účastnicí ohledně promlčení nároku v celém rozsahu. 3. Vedlejší účastnice se ztotožnila ze shora uvedeným vyjádřením žalované, tedy že žalovaná při zastupování žalobce nijak nepochybila a tedy nezpůsobila žalobci požadovanou škodu a dále vznesla námitku promlčení celého nároku, kterou odůvodnila tím, že žalobci vznikl dluh již rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. [spisová značka], který byl vynesen dne [datum], kdy na tomto jednání byl žalobce osobně přítomen a tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 4. 2018, tedy nejpozději toho dne vznikl žalobci dluh ve výši 236 480,64 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 8. 11. 2014 do zaplacení a součástí tohoto rozsudku bylo i stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení protistrany, tedy promlčení se vztahuje i na tyto náklady řízení. K nároku žalobce na náklady exekuce ve výši 117 633,18 Kč vedlejší účastnice uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že žalovaná ho neinformovala o tom, že rozsudek krajského soudu je již v právní moci, kdy důvodem je to, že žalobce dne 9. 5. 2018 udělil žalované plnou moc k podání dovolání, tedy nejpozději v tomto okamžiku věděl, že rozsudek je pravomocný a on má tedy povinnost dle