16 C 94/2022-54 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 20 135 Kč spolu s úrokem v částce 21 297,95 Kč a dále úrokem ve výši 23,72 % ročně jdoucím z částky 15 293,94 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 7 420,32 Kč a dále úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 6 122,15 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně jdoucím z částky 9 171,79 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků, včetně poplatku za službu životního pojištění v částce 290 Kč, kterou si žalovaný zvolil při uzavření smlouvy, se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč se splatností poslední splátky dne 19. 12 2018. Žalovaný na pohledávku vzniklou ze smlouvy [číslo] za trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 9 095 Kč. Dále žalobkyně v podané žalobě tvrdila, že vedle toho žalovaný uzavřel dne [datum] taktéž se společností [právnická osoba] další smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které tato společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. K tomu žalobkyně dále tvrdila, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek, které byly nedílnou součástí uzavřené smlouvy a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, vedle toho při uzavření smlouvy si žalovaný ve smlouvě dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 290 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 365 Kč se splatností poslední splátky dne 7. 11. 2017. Žalovaný na pohledávku vzniklou ze smlouvy [číslo] za trvání smluvního vztahu dosud uhradil částku 13 110 Kč. Dále žalobkyně v podané žalobě uvedla, že v důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala právním nástupcem společnosti [právnická osoba], společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo] (dnes vystupující pod firmou [právnická osoba]) a dále tyto pohledávky za žalovaným vzniklé z uvedeného důvodu poté byly, včetně příslušenství a se se všemi právy s nimi spojenými postoupeny žalobkyni původní věřitelkou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což žalované bylo písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Přitom ke dni postoupení činila celková výše pohledávky za žalovaným vzniklá ze smlouvy [číslo] částku 12 075 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 9 171,79 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 2 737,80 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění v částce 165,41 Kč a celková výše pohledávky za žalovaným vzniklá ze smlouvy [číslo] částku 8 060 Kč, skládající se z dlužné jistiny v částce 6 122,15 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 827,44 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění ve výši 110,41 Kč. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby ze strany žalobkyně k úhradě předmětné pohledávky vyzván, což však žalovaný neučinil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Přitom ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] a ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu o uzavření smlouvy o úvěru, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje. 5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost [právnická osoba] mezi sebou uzavřeli ve dvou případech smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, respektive ve výši 12 000 Kč u druhé z uzavřených smluv, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 365 Kč, respektive v dohodnutých 58 týdenních splátkách po 365 Kč v případě druhé z uzavřených smluv. Žalovaný na poskytnutý úvěr podle smlouvy [číslo] uhradil částku 9 095 Kč a na poskytnutý úvěr podle smlouvy [číslo] částku 13 110 Kč Tyto pohledávky pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byly převedeny na žalobkyni. 6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli ve dvou případech smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Přitom se jedná o úvěry spotřebitelské ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené se žalovaným dne [datum]), resp. ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené se žalovaným dne [datum]). Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřených smluv o těchto spotřebitelských úvěrech ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a ve smyslu ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. 7. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době př