40 C 11/2023-31 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 29 542,46 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] s žalovanou uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ poskytovatel úvěru“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalovaná obdržela hotovost ve výši 20 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala splácet také příslušenství úvěru za dobu jeho trvání v celkové výši 17 184 Kč (jedná se o kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, vše dále označeno žalobkyní jako„ kapitalizovaný úrok“). Poskytnutou částku, tj. jistinu a příslušenství („ kapitalizovaný úrok“), se žalovaná zavázala splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy, a splatnost poslední splátky k [datum]. Žalovaná na svůj závazek uhradila toliko 14 716,01 Kč (úhrada byla v částce 7 504,26 Kč započtena na jistinu a v částce 7 211,75 na sjednané příslušenství); ohledně zbytku závazku (tj. 12 495,74 Kč na jistině a 9 972,25 Kč na příslušenství) se dostala do prodlení. Počínaje [datum] je žalovaná v prodlení, v důsledku čehož vzniklo poskytovateli úvěru právo na zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. 2. Dne [datum] uzavřeli poskytovatel úvěru a žalobkyně Rámcovou smlouvu o postupování pohledávek a následně dne [datum] Dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které poskytovatel úvěru postoupil svou pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy o úvěru s účinky k [datum] na žalobkyni. Žalobkyně v řízení z postoupené pohledávky uplatňovala nesplacenou jistinu ve výši 12 495,74 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 752,44 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 921,53 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 123,02 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 2 175,26 Kč, postoupený smluvní úrok ve výši 15% z nesplacené jistiny 12 495,74 Kč od [datum] do [datum] v částce 3 127,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny 12 495,74 Kč od [datum] do [datum] v částce 1 720,05 Kč, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání v částce 217 Kč za návštěvu terénního pracovníka a smluvní pokutu ve výši 7 609,91 Kč (0,1% denně z nesplacené jistiny 12 495,74 Kč za období od [datum] do [datum]). [příjmení] to žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem zesplatnění závazku (tj. 8,25 % p. a.) z jistiny 12 495,74 Kč od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum] do zaplacení. Ačkoliv byla žalovaná před podáním žaloby dne [datum] žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, dlužnou částku neuhradila. 3. Dle tvrzení žalobkyně poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Posouzení provedl na základě informací, které mu žalovaná poskytla v žádosti o úvěr, a ověřil z žalovanou doložených dokladů (pracovní smlouva, výplatní pásky a potvrzení o výdělku). Po ověření informací neměl poskytovatel důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků. 6. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího archu z [datum] a zjistil, že právní předchůdkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni; dopis byl podán na poště k odeslání [datum] a adresován na [ulice] [anonymizována dvě slova], [obec], což je adresa, kterou žalovaná označila ve smlouvě. V dopise byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Soud provedl dále důkaz smlouvou o úvěru [číslo] z [datum] a zjistil, že [datum] uzavřel poskytovatel úvěru s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytl finanční částku ve výši 20 000 Kč v hotovosti s tím, že úvěr a související poplatky bude žalovaná splácet v měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Z dopisu žalobkyně z [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dlužné částky s tím, že ji upozornila, že v případě vymáhání jejího závazku bude v soudním řízení účtovat také náklady mimosoudního vymáhání pohledávky, mj. částku 217 Kč za osobní návštěvu. Z Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne [datum] soud zjistil, že ředitel zákaznické péče žalobkyně potvrzuje, že dne [datum] se měla uskutečnit cesta pověřeného terénního pracovníka žalobkyně za žalovanou. Konečně soud provedl důkaz žádostí o úvěr ze dne [datum], z níž zjistil, že žalovaná požádala o úvěr 20 000 Kč s tím, že její měsíční příjem činí 11 400 Kč, je svobodná a bydlí u rodičů, přičemž na bydlení a energie vynaloží měsíčně 1 000 Kč, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč. Použitelný měsíční příjem činí 6 990 Kč. Z pracovní smlouvy žalované, výplatní pásky za 2/ 2019 a 3/ 2019, a potvrzení o výdělku za březen až květen 2019 soud zjistil, že měsíční příjem žalované činí v průměru 13 270 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu žádné doklady, z nichž by bylo možné dovodit, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy výdaje žalované ověřoval, případně zkoumal majetkové poměry žalované v některém z veřejně dostupných registrů dlužníků. S ohledem na uvedené, jak je vysvětleno níže, soud posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou a další dokazování týkající se poměrů či podmínek uzavřené úvěrové smlouvy již neprováděl pro nadbytečnost. 7. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do [datum] se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, jinak by byl popřen samotný smysl úpravy právní ochrany spotřebitele. Proto soud k neplatnosti právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel úvěru svou zákonnou povinnost zkoumat řádně a s