40 C 12/2023-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 18 950 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen„ poskytovatel úvěru“ nebo„ právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 4. 6. 2018 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal hradit právní předchůdkyni žalobkyně úrok z poskytnutého úvěru ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč (vše dále označeno jako„ úhrady za služby“). Žalovaný byl povinen splácet poskytnutý úvěr, včetně úhrad za služby formou 60 týdenních splátek po 450 Kč, počínaje 11. 6. 2018, poslední splátka měla proběhnout dne 29. 7. 2019. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas, a od 30. 7. 2019 se dostal do prodlení s neuhrazenou jistinou ve výši 14 700 Kč a úrokem sjednaným pro tento případ v čl. 1 smlouvy o úvěru, dle rozhodnutí žalobkyně ve výši nižší, a to 24,45% ročně. [anonymizováno] ze smlouvy o úvěru vůči žalovanému byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 s účinky k témuž datu postoupena na žalobkyni, což postupitelka oznámila žalovanému dopisem ze dne 7. 1. 2022. Za dobu trvání smlouvy o úvěru žalovaný uhradil částku ve výši 8 800 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla v částce 300 Kč na jistinu, v částce 3 000 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy o úvěru, v částce 2 950 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 1 800 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ke dni postoupení, to je k 7. 1. 2022, činila výše pohledávky částku 24 200 Kč. Jednalo se o dlužnou jistinu ve výši 14 700 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost ve výši 50 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 200 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvořily úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 18 950 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 14 700 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 4 250 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 915,49 Kč (jedná se o úrok ve výši 24,45 % ročně z 14 700 Kč od 30. 7. 2019 do data postoupení 7. 1. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 646,42 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z 14 700 Kč od 30. 7. 2019 do data postoupení 7. 1. 2022), úroku ve výši 24,45 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 700 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 700 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, dlužnou částku neuhradil. 2. Dle tvrzení žalobkyně poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného dle požadavků zákona č. 257/2016 Sb. Posouzení provedl na základě informací, které mu žalovaný poskytl v Kartě zákazníka, a ověřil z žalovaným doložených dokladů (nájemní smlouva, pracovní smlouva, 3x výplatní pásky). Po ověření informací neměl poskytovatel důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 6. 4. 2023, žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků. 5. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně Seznamu pohledávek [anonymizována dvě slova] [datum] str. 2/6, a zjistil, že pohledávka poskytovatele úvěru za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla ke dni 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z 3. 2. 2022 včetně podacího lístku ze 4. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni; dopis byl podán na poště k odeslání 4. 2. 2022, avšak adresován na adresu [adresa], přičemž adresa, kterou žalovaný označil ve smlouvě o úvěru je jiná ([ulice] [anonymizováno] 158, [obec]). V dopise byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] soud zjistil, že žalobkyně dne 4. 6. 2018 poskytla žalovanému oproti jeho podpisu v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet tento úvěr, úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek 3 000 Kč, a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše ve formě 60 týdenních hotovostních splátkách po 450 Kč. Podle čl. 1 smlouvy o úvěru činí úroková sazba v případě smlouvy uzavřené na 60 týdnu 32,15 % ročně z výše jistiny. Dne 14. 4. 2022 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení dlužné částky, opět na adresu [adresa]. Co se týká posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, soud provedl k důkazu toliko listiny, které mu žalobkyně poskytla, a to první stranu nájemní smlouvy uzavřené na jméno [příjmení] [jméno] jako pronajímatel a [jméno] [příjmení] jako nájemce na byt ve [obec], z níž ve vztahu k žalovanému a jeho výdajům na bydlení nelze dovodit ničeho. Z pracovní smlouvy a prakticky nečitelných výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný je od [datum] zaměstnán jako kuchař u společnosti [právnická osoba] s hrubou mzdou ve výši 17 000 Kč, čistý výdělek žalovaného pak za 3/2019 až 5/2019 činil cca 13 500 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu ani Kartu zákazníka, ani žádné (jiné) doklady, z nichž by bylo možné dovodit, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zjišťoval a ověřoval především výdaje žalovaného, případně zkoumal majetkové poměry žalovaného v některém z veřejně dostupných registrů dlužníků. S ohledem na uvedené, jak je vysvětleno níže, soud posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou a další dokazování týkající se poměrů či podmínek uzavřené úvěrové smlouvy již pro nadbytečnost neprováděl. 6. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do 28. 5. 2022 se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 7. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, jinak by byl popřen samotný smysl úpravy právní ochrany spotřebitele. Proto soud k neplatnosti právního jedn