40 C 50/2022-37 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 25 689 Kč s kapitalizovaným úrokem od 1. 10. 2021 do 24. 2. 2022 ve výši 8 861,21 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 30. 9. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru), na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, a to dne 4. 10. 2021 převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 111,33 % ročně v 30-ti měsíčních splátkách po 1 995 Kč, a již s první splátkou se dostal do prodlení. Proto byl vyzván k doplacení dlužné částky, což se nestalo, a tak ke dni 24. 2. 2022 došlo v souladu se smlouvou ke zesplatnění celého úvěru. Žalovaný na úvěr plnil toliko 500 Kč. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru 20 000 Kč, smluvní pokutu 499 Kč za prodlení s úhradou splátky úvěru, smluvní pokutu 4 340 Kč za prodlení s úhradou nesplacené jistiny úvěru po zesplatnění (ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč od 24. 2. 2022 do data uplatnění žaloby 12. 10. 2022) a poplatek za upomínky 2x 450 Kč. Ačkoliv byl žalovaný před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, dlužnou částku neuhradil. 2. Žalobkyně dle svého tvrzení před poskytnutím úvěru provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaný poskytl, a ověřila z žalovaným doložených dokladů (výplatní pásky a výpis z účtu žalovaného). Žalobkyně současně provedla lustraci žalovaného ve veřejně přístupných rejstřících, v centrální evidenci exekucí a vyžádala si úvěrovou zprávu NRKI-BRKI. Následně dospěla k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 16. 3. 2023, žalovaný se z jednání omluvil, žalobkyně se z jednání rovněž omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného. 5. Soud provedl důkaz listinami, konkrétně Smlouvou o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka [číslo] výpisem z účtu věřitele a listinou nazvanou„ Zesplatnění – okamžité splacení zůstatku úvěru“ (dále také jako„ Výzva“) a zjistil, že žalobkyně dne 4. 10. 2021 poskytla žalovanému na jeho účet spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet tento úvěr spolu s úrokem ve výši 111,33% ročně ve 30 měsíčních bezhotovostních splátkách po 1 995 Kč. Žalobkyně dne 24. 2. 2022 pro prodlení žalovaného úvěr zesplatnila. Výzva žalobkyně z 24. 2. 2022 adresovaná žalovanému k úhradě úvěru nejpozději do 30 dnů od jeho zesplatnění není doložena žádným dokladem o tom, že tuto výzvu žalobkyně skutečně žalovanému odeslala. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 9. 2022 včetně podacího lístku z téhož data soud zjistil, že žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaného výzvou zaslanou na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě o úvěru vyzvala, nechť svůj dluh uhradí nejpozději do 22. 9. 2022. Žalobkyně nepředložila žádost žalovaného o úvěr, z níž by bylo možno zjistit, co žalovaný uvedl o svých osobních a majetkových poměrech, v jaké výši uvedl svůj příjem a v jaké své výdaje. Soud tedy vycházel z žalobkyní předložených listin a provedl důkaz výplatní páskou žalovaného za 7/ 2021 a 8/ 2021, úvěrovou zprávou NRKI-BRKI z 29. 9. 2021, výpisem z lustrace v Centrální evidenci exekucí k 27. 9. 2021 a výpisy z běžného účtu žalovaného č. ú. [bankovní účet] za 7/ 2021 a 8/ 2021, přičemž zjistil, že žalovaný pracuje v [právnická osoba] a jeho průměrná mzda činí 20 000 Kč, mimo to žalovaný v měsíci červenec na účet obdržel jednorázovou dávku - [anonymizováno] ve výši 3 878 Kč za období od 10. 6. 2021 do 16. 6. 2021. Z výpisů z účtu je zřejmé, že tento účet užívá rovněž paní [jméno] [příjmení], až už pro výběry/platby (popelnice) nebo pro přijetí dávek státní sociální podpory (viz částka ve výši 15 974 Kč jako příspěvek na bydlení, 3x příspěvek na dítě (r. 14, r. 16 a r. 21) a rodičovský příspěvek). Z výpisů z účtů se lze důvodně domnívat, že žalovaný sdílí společnou domácnost s [jméno] [příjmení] a třemi dětmi, přičemž žalovaný plní vyživovací povinnost a splácí dluhy na výživném vůči dalším dvěma nezl. dětem částkami 1 700 (1 500 Kč) a 3 000 Kč, Celkem má žalovaný vyživovací povinnost nejméně vůči třem nezl. dětem. Náklady na bydlení činí cca 9 270 Kč Tyto informace si měla žalobkyně při zjišťování jeho poměrů u žalovaného ověřit. Z výpisu za červenec je zřejmé, že na účet bylo připsáno 41 677 Kč, odepsáno z účtu bylo 41 712,97 Kč, konečný zůstatek - 75,97 Kč a počáteční zůstatek - 40 Kč. Z výpisu za srpen vyplývá, že na účet bylo připsáno 50 940 Kč, odepsáno z účtu bylo 41 214,03 Kč, konečný zůstatek 9 650 Kč (počáteční zůstatek - 75,97 Kč), avšak to díky tomu, že žalovaný dne 31. 8. 2021 obdržel zápůjčku ve výši 10 000 Kč od [právnická osoba] [anonymizováno]. Z lustrace v Centrální evidenci exekucí soud zjistil, že k 27. 9. 2021 neměl žalovaný žádnou exekuci, z úvěrové zprávy NRKI-BRKI vyplývá, že k 29. 9. 2021 nemá žádné závazky, avšak v průběhu roku 2021 3x žádal o osobní úvěr (ve výši 15 000 Kč, 50 000 Kč a 5 000 Kč) a pokaždé byl odmítnut. Žalobkyně neprokázala, že posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Ač dle registru NRKI-BRKI žalovaný dosud nemá další závazky, právě z předložených výpisů u účtu žalovaného je zřejmé, že má vyživovací povinnost vůči min. třem nezletilým dětem, z nichž dvě z nich s ním nesdílí společnou domácnost, a od 31. 8. 2021 splácí další zápůjčku. Pokud by žalobkyně svou zákonnou povinnost řádně naplnila, nemohla by dojít k závěru, že žalovanému po odečtení měsíčních nákladů a uhrazení minimální splátky úvěru zůstane k dispozici alespoň dalších 7 505 Kč (str. 3 odstavec 7. sdělení z 6. 12. 2022). Naopak, z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný (a osoby s ním sdílející společnou domácnost) co do svého hospodaření každý měsíc„ balancují na hraně“, když jejich příjmy téměř do koruny odpovídají jejich běžným výdajům, a při nutnosti dalších výdajů jdoucích nad rámec těch běžných žalovaný opakovaně (a neúspěšně) žádá o nebankovní půjčky. S ohledem na uvedené, jak je vysvětleno níže, soud posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou a další navržené důkazy již pro nadbytečnost neprováděl. 6. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do 28. 5. 2022 se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe však zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 7. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, jinak by byl popřen samotný smysl úpravy právní ochrany spotřebitele. Proto soud