6 C 118/2022-60 — Okresní soud v Opavě

1. Předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] ([IČO]) se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit ji částku 17 758,57 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr až do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet, kdy minimální splátka byla stanovena na 2% čerpaného úvěru. Kreditní karta byla žalovanému předána v souladu s uzavřenou smlouvou, stejně tak předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost vést pro žalovaného úvěrový účet č. [bankovní účet]. Žalovaný řádně neplnil povinnosti plynoucí mu z uzavřené smlouvy, když poskytnutý úvěr řádně nesplácel. Poslední splátku žalovaný uhradil v [anonymizováno] [rok]. Předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum]. Za trvání smlouvy žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 22 531,16 Kč a na jistinu splatil částku 5 973,02 Kč. Žalobkyně požadovala, aby ji soud přiznal v tomto řízení dlužnou zbývající jistinu úvěru ve výši 16 558,14 Kč spolu s dlužnými smluvními poplatky ve výši 1 200,43Kč (poplatky za upomínky). Dále předchůdkyně žalobkyně požadovala přiznat kapitalizovaný úrok ve výši 1 610,22 Kč od 1. 6. 2021 do 30. 11. 2021 (smluvní úrok činil 22,99% p.a. a měl být součástí pravidelných měsíčních splátek), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 565,48 Kč od 16. 12. 2021 do 28. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 18 168,36 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení. 2. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně - společnosti [právnická osoba] ([IČO]) vstoupila společnost [právnická osoba] ([IČO]), neboť v průběhu řízení došlo k postoupení žalované pohledávky na tuto společnost. 3. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zastavil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 558,14 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení a současně připustil rozšíření žaloby o požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 200,43 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 22,99 % ročně z částky 16 558,14 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení. 4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně se k jednání dostavila. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání karty ze dne [datum] včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby platného od [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru, který byl oprávněn čerpat prostřednictvím karty [příjmení] [příjmení], do výše úvěrového rámce 20 000 Kč. Dle dispozic se žalovaný zavázal za zúčtovací období, tj. [číslo] v měsíci splatit 2 % z vyčerpaného úvěru se splatností dle data uvedeného ve výpise. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou. V případě prodlení žalovaného byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a požadovat předčasné splacení všech dluhů. Z úrokového lístku platného do [datum] bylo zjištěno, že pro kreditní kartu [příjmení] [příjmení] byla stanovena roční úroková sazba 22,99 % pro bezhotovostní i hotovostní čerpání úvěru. 6. Z výpisu ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] a přehledu platební historie bylo soudem zjištěno, že za celou dobu trvání smlouvy čerpal úvěr celkem ve výši 22 531,16 Kč a v souvislosti s předmětným úvěrem uhradil předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 14 806,82 Kč. 7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 1. 12. 2021 včetně dokladu o odeslání pak bylo zjištěno, že předchůdkyně prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k jeho do úhradě [datum] a že prohlášení odeslala žalovanému dne [datum]. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy 1 k této smlouvě, pověření a potvrzení o úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru, k postoupení došlo v okamžiku připsání úplaty na účet postupitele, tj. dne [datum]. 9. Z oznámení o právním zastoupení, výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 15 dnů ode dne odeslání výzvy. Z poštovního podacího lístku je zřejmé, že výzva byla zaslána žalovanému dne [datum]. 10. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného ze dne 15. 7. 2015, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl od [datum] zaměstnán jako obchodní reprezentant u zaměstnavatele – [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], kde jeho měsíční čistý příjem za poslední 3 měsíce činila částka [částka]. Žalobkyně uvedla, že úvěryschopnost žalovaného byla posuzována z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl, že je ženatý, vlastní dům/byt, pracovní poměr u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] je sjednán na dobu neurčitou, není ve výpovědní době, dále uvedl, že má jeden zdroj příjmu, kdy jeho čistý měsíční příjem činí částku [částka], čistý měsíční příjem celé domácnosti pak činí [částka] a má tři vyživovací povinnosti. Dále žalobkyně předložila listinu nadepsanou jako vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti ze dne [datum], jejíž součástí byl rovněž výpis z nebankovního registru klientských informací, ze které je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru vycházela z informací, které ji poskytl žalovaný v žádosti o [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne [datum], které dále ověřovala z dostupných informací v interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů klientských informací., insolvenčního rejstříku. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta a normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Z listiny se podává, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu klienta ve výši [částka], který byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, dále vycházela z přijmu domácnosti ve výši [částka], deklarovaného rodinného stavu žalovaného – ženatý, druhu bydlení vlastní dům/byt a z podílu žalovaného na nákladech na bydlení z 57,5%, počet vyživovaných osob 3, dosavadních interních splátek ve výši [částka] a dosavadních externích splátek ve výši [částka]. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému opakovaně peněžní prostředky, kdy žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu skutečně čerpal částku 22 531,16 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíční splátkách, kdy minimální splátka byla stanovena na 2 % čerpaného úvěru. Za celou dobu žalovaný uhradil pouze částku ve výši 14 806,82 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím soudu, když dne [datum] bylo žalovanému doručeno usnesení o připuštění vstupu žalobkyně do řízení na místo dosavadní žalobkyně. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací, které ji sdělil žalovaný, ze svých interních zdrojů a dále z informací uvedených v nebankovním registru klientských informací. Příjem žalovaného ověřila z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum]. 12. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 13. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru. 14. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Z ust