6 C 119/2023-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky celkem ve výši 10 057,07 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 12. 2020 žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému zasláním na bankovní účet úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru (tvořeným poplatkem za sjednání úvěru 2 561,47 Kč a kapitalizovaným smluvním úrokem 177,53 Kč) jedinou splátkou v celkové výši 8 739 Kč se splatností do 31. 12. 2020. Žalovaný po celou dobu trvání závazku uhradil částku 0,26 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2022, s účinností k tomuto dni, která byla uzavřena v návaznosti na rámcovou smlouvu o postupování pohledávek ze dne 25. 6. 2021. Žalobkyně žalobou požadovala přiznat jistinu úvěru ve výši 5 999,74 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od postoupení pohledávky, tj od 18. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 579,06 Kč počítaný z dlužné jistiny ve výši 5 999,74 Kč od prvního dne prodlení, tj. 1. 1. 2021 do 4. 3. 2022, kapitalizovaný úrok ve výši 5 398,91 Kč (částka tvořená nesplaceným úrokem ve výši 2 159,91 Kč, poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 561,47 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 177,53 Kč a poplatkem za upomínání ve výši 500 Kč). Dále žalobkyně požadovala přiznat náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokutu ve výši 305,86 Kč za dobu od 1. 1. 2021 do 20. 2. 2021 ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět v části, ve které se domáhala kapitalizovaného úroku ve výši 5 398,91 Kč a smluvní pokuty ve výši 305,86 Kč. Soud podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Z žádosti o úvěr ze den 31. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že je zaměstnaný u [právnická osoba], spol. s.r.o., výše jeho příjmu činí 20 529 Kč, jiný příjem nemá, výdaje spojené s bydlením činí 5 600 Kč a výdaje na telefon, internet, jízdenky 3 600 Kč, dohromady 9 220 Kč. Ze smlouvy o úvěru smlouvu č. [spisová značka] ze dne 1. 12. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na základě které bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve prospěch žalovaného zasláním na účet č. [bankovní účet] ve výši 6 000 Kč. Žalovaný byl podle předmětné smlouvy zavázán uhradit do 31. 12. 2020 předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 8 482,85 Kč. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 27. 10. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem bankovního účtu č. [bankovní účet] a že na tento účet byla dne 1. 12. 2020 připsána částka ve výši 6 000 Kč. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 25. 6. 2021 bylo zjištěno, že mezi [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalobkyní byl ujednán postupný odkup pohledávek mezi oběma subjekty s tím, že postoupení je účinné ke dni zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 3. 2022 včetně potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 17. 3. 2022 postoupena z původní věřitelky na žalobkyni, neboť toho dne byla uhrazena kupní cena dle rámcové smlouvy o postupování pohledávek. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 28. 3. 2022 včetně podací archu ze dne 29. 3. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dopis se sdělením, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Současně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 7. 2022 včetně podacího archu ze dne 13. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním, že jinak se obrátí na soud. Žalovaný obdrženou částku nevrátil předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky v uvedené výši splatit nejpozději do 31. 12. 2020, uhradil však za celou dobu trvání závazku pouze částku 0,26 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od obdržení oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému zasláno dne 29. 3. 2022. 6. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 7. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 9. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy o úvěru konkrétně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedostatečný. Nato žalobkyně uvedla, že poskytovatelka úvěru ověřovala úvěryschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ze které je zřejmé, že po úhradě pravidelných výdajů mu měsíčně zbývala částka ve výši 11 300 Kč, což shledala jako částku dostatečnou k úhradě dle sjednané smlouvy. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěryschopnost žalovaného byla řádně prověřována, žalobkyní popsaný postup poskytovatelky úvěru však soud neshledal jako správný, neboť žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který prokazoval, že informace uvedené žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr byly úvěrujícím ověřeny tak, jak vyžaduje § 78 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být právní předchůdkyní žalobkyně ani řádně vyhodnoceny. Z žádosti o úvěr přitom není ani zřejmé, zda žalovaný žije v nájmu, či má vlastní bydlení, zda má vyživovací povinnost, čím jsou tvořeny ostatní výdaje apod. Reálnější představu ohledně výdajů žalovaného a jeho platební morálce by poskytovatelka úvěru získala zcela určitě z výpisů z účtu žalovaného za delší časové období, dále pak nahlédnutím do nebankovních registrů klients