6 C 3/2022-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 17 390,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem za období, na které byl úvěr poskytnut ve výši 3 360 Kč, poplatkem za uzavření úvěru ve výši 480 Kč, poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 840 Kč, přičemž jistinu a uvedené celkové náklady úvěru (vyjma poplatku za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč), tj. celkem částku 21 840 Kč se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 7. 8. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalované postoupena žalobkyni s účinností ke dni 8. 7. 2020. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 12 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 120 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 120 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 240 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 910,88 Kč, dále žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení vyčíslené od prodlení tj. 8. 8. 2019 do 20. 5. 2020 ve výši 1 254,29 Kč, úroky z úvěru ve výši 10,37 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky ve výši 12 120 Kč, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 120 Kč, od 21. 5. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, kterou však žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze stejnopisu notářského zápisu [anonymizováno] [číslo] [rok], [spisová značka] bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi předchůdkyní žalobkyně a společností [právnická osoba] uzavřena smlouva o koupi části závodu, který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů v rozsahu definovaném v předmětné smlouvě, přičemž z výňatku z přílohy obsahující seznam úvěrových smluv bylo zjištěno, že na společnost [právnická osoba] byla převedena i pohledávka ze smlouvy o úvěru. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které ji byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 480 Kč (splatný při podpisu smlouvy), poplatkem za správu úvěru ve výši 2 640 Kč, poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 840 Kč. Celková dlužná částka činila 22 320 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 560 Kč. 5. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná uhradila předchůdkyni žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru dohromady částku 9 840 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně dodatku č. 1, přílohy k této smlouvě a potvrzení o zaplacení kupní ceny, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. 8. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021 včetně podacího lístku ze stejného dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 13. 7. 2021, s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána dne 28. 6. 2021. 9. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum], ze které bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že je rozvedená, žije v nájmu, v domácností žijí dvě výdělečně činné osoby, dále 2 vyživované osoby do 15 let, pracuje u společnosti [právnická osoba] jako prodavačka, pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou, její měsíční mzda činí 14 035 Kč, dále uvedla další příjem, a to z výživného a z příspěvku na bydlení, který činí dohromady částku 3 787 Kč, průměrný měsíční příjem celé domácnosti činí 17 822 Kč, což je rovněž i průměrný měsíční příjem žalované. Průměrné měsíční náklady celé domácnosti jsou 18 340 Kč, její průměrné výdaje činí částku 9 170 Kč, za nájem platí částku 8 000 Kč, za elektřinu neplatí nic, stravování a výživné činí částku 6 000 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, splátky jiných úvěrů částku 2 340 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci měla předchůdkyně žalobkyně ověřit z dodatku k pracovní smlouvě, výplatních pásek, smlouvy o nájmu a rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka], tyto listiny žalobkyně rovněž navrhla jako důkaz, stejně tak vyhotovenou finanční analýzu žalované a scoringovou kartu. Z dodatku k pracovní smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná byla v době sjednávání zaměstnaná u společnosti [právnická osoba], přičemž od 1. 4. 2018 její hrubá měsíční mzda činila 22 714 Kč. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila do zaměstnání 1. 4. 2016, v únoru 2018 dosáhla čistého měsíčního příjmu ve výši 18 450 Kč, kdy tato částka byla snížena o srážku 4 442 Kč, na účet ji pak byla vyplacena částka 14 035 Kč. V březnu 2018 dosáhla žalovaná čistého měsíčního příjmu ve výši 21 331 Kč, kdy tato částka byla snížena o srážku 7 323 Kč, na účet ji pak byla vyplacena částka 14 035 Kč. V dubnu 2018 dosáhla čistého měsíčního příjmu ve výši 19 786 Kč, kdy tato částka byla snížena o srážku 5 778 Kč, na účet ji pak byla vyplacena částka 14 035 Kč. Z rozsudku [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka], který nabyl právní moci dne 8. 8. 2006, pak bylo zjištěno, že nezletilá [jméno] [příjmení] byla svěřena do péče matky (žalované) a s účinností od 1. 7. 2006 bylo otci nezletilé stanoveno platit výživné na nezletilou ve výši 1 200 Kč měsíčně, které je otec povinen hradit k rukám matky. Z rozhodnutí Úřadu práce – Krajské pobočky v Ostravě pak bylo zjištěno, že žalované byl od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 přiznán příspěvek na bydlení ve výši 2 587 Kč měsíčně. Ze smlouvy o nájmu rodinného domu soud zjistil, že žalovaná má sjednán od 1. 7. 2016 nájem rodinného domu na dobu neurčitou na adrese [adresa], [obec] [anonymizováno] [obec], výše nájemného činí částku ve výši 8 000 Kč měsíčně, přičemž podle této smlouvy se žalovaná zavázala spolu s nájemným rovněž hradit platby elektřiny, plynu a vodného. 10. Z finanční analýzy bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovanou tak, že ji lze poskytnout úvěr s maximální měsíční splátkou ve výši 6 870 Kč, z credit scoringu pak vyplynulo, že žalované lze poskytnout úvěr až do výše 70 000 Kč. 11. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měla splatit 22 320 Kč, avšak uhradila pouze 9 840 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky a byla ji stanovena lhůta k zaplacení do 13. 7. 2021. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, z výplatních pásek za únor, březen a duben 2018, v rozhodnutí [název soudu] č. j. [číslo jednací], [spisová značka] a rozhodnutí ÚP o přiznání příspěvku na bydlení. Výdaje žalované předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze ze smlouvy o nájmu rodinného domu. 12. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 13. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však