6 C 61/2022-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 33 800 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované po posouzení úvěryschopnosti v hotovosti v den uzavření smlouvy finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Tvrdila, že se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit jistinu úvěru spolu s úrokem za období, na které byl úvěr poskytnut ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč (úhrady za služby), přičemž jistinu a uvedené úhrady za služby se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Nejpozději měla žalovaná celkovou dlužnou částku uhradit podle smlouvy o úvěru dne 23. 4. 2020, od následujícího dne měla předchůdkyně žalobkyně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná sjednané splátky úvěru nehradila řádně a včas. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru vůči žalované postoupena žalobkyni s účinností ke stejnému dni. Žalovaná za celou dobu uhradila pouze částku ve výši 2 200 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny 20 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 13 800 Kč, dále žalobkyně požadovala kapitalizované úroky ve výši 8 715,20 Kč (úrok 25,14 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 4. 2020 do postoupení), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 466,67 Kč (úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od 24. 4. 2020 do postoupení), úroky ve výši 25,14 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, kterou však žalobkyni neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které ji byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč za období, na které byl úvěr poskytnut, administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč. Celková dlužná částka činila 36 000 Kč a žalovaná se zavázala ji uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 600 Kč. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku ze smlouvy o úvěru. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni, současně vyzvala žalovanou k uhrazení dlužných částek do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Z poštovního podacího lístku má soud za prokázáno, že oznámení o postoupení bylo odesláno žalované dne 4. 2. 2022. 6. Z výzvy k plnění ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 29. 4. 2022, s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Z podacího lístku má soud za prokázané, že výzva byla žalované zaslána dne 19. 4. 2022. 7. K posouzení schopnosti žalované úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] (karta zákazníka), ze které bylo zjištěno, že žalovaná při sjednávání smlouvy uvedla, že je vdaná, žije s manželem bytě, který je v jejím spoluvlastnictví, má dvě nezaopatřené děti, jejím zaměstnavatelem je [anonymizována dvě slova], kde pracuje jako pekařka. Dále uvedla, že v současnosti má úvěr mimo poskytovatele ([anonymizována dvě slova]), celková dlužná částka činí 140 000 Kč, měsíční splátka činí částku 2 023 Kč. Její měsíční mzda činí 12 640 Kč, v kolonce další příjmy (výživné/alimenty, příjmy z pronájmu) žalovaná uvedla příjem 18 000 Kč, celkové příjmy žalované tvoří dohromady částku 30 640 Kč. Dále uvedla, že její měsíční výdaje na bydlení činí částku ve výši 5 700 Kč, osobní výdaje 12 700 Kč (bez bližší specifikace), splátky úvěru 2 023 Kč, celkové výdaje činí dohromady částku ve výši 20 423 Kč, použitelný příjem je pak 10 217 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci měla předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní smlouvy, výplatních pásek, z dokladů o vlastnictví pronajímané věci a z faktur, kdy tyto litiny žalobkyně navrhla k důkazům. Z dohody o změně pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná byla v době sjednávání úvěru zaměstnaná v [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] se sídlem v [obec] na dobu neurčitou. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že žalovaná v prosinci 2018 dosáhla měsíčního příjmu ve výši 14 956 Kč, kdy tato částka byla snížena o srážky 3 084 Kč, na účet ji pak byla vyplacena částka 11 872 Kč. V lednu 2019 dosáhla žalovaná měsíčního příjmu ve výši 17 533 Kč, kdy byla provedena srážka ve výši 4 124 Kč a na účet ji byla vyplacena částka ve výši 13 409 Kč. Z listiny nadepsané jako zálohové poplatky a služby bylo zjištěno, že žalované (společně s [jméno] [příjmení]) byly stanoveny měsíční zálohy na služby spojené se správou domu na adrese [adresa] (č. jednotky [číslo]) s účinností od 1. 7. 2017 ve výši 4 013 Kč měsíčně. Z platebního dokladu SIPO bylo zjištěno, že v lednu 2019 žalovaná na poplatku ČRO, poplatku ČT a satelitní TV hradila celkem částku 532 Kč, kdy v této částce je rovněž započítán poplatek poště za zaslání dokladu ve výši 15 Kč. 8. Důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 soud z důvodu neprovedl, neboť se jedná o rozhodnutí v odlišné věci a soud není právním posouzením jiného obecného soudu v odlišné věci vázán. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splácet ve splátkách, celkově měla splatit 36 000 Kč, uhradila však pouze 2 200 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno, přičemž v oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od obdržení výzvy. Dne 4. 2. 2022 bylo oznámení zasláno žalované. Při uzavírání smlouvy vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr, z dohody o změně pracovní smlouvy, výplatních pásek za prosinec 2018 a leden 2019, z listiny označené jako zálohové poplatky a služby a z platebního dokladu SIPO. 10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 11. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 12. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a je