6 C 71/2023-23 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky celkem ve výši 14 277,57 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) v písemné formě smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, kapitalizovaným smluvním úrokem, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatkem, v celkové výši 8 592 Kč dohromady společně s jistinou tedy částku 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč, kdy splatnost první splátky nastala měsíc po uzavření smlouvy a splatnost poslední splátky pak 28. 2. 2022. Úvěryschopnost žalované posuzovala předchůdkyně žalobkyně na základě informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. Žalovaná po celou dobu trvání závazku uhradila jen částku 5 700,01 Kč, což odpovídalo 4 řádným splátkám. Přestože žalovaná řádně splátky nehradila, úvěr nebyl zesplatněn, splatnost celého úvěry tedy nastala dne 28. 2. 2022 a ode dne 1. 3. 2022 je žalovaná v prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], která navazovala na rámcovou smlouvu o postupování pohledávek ze dne [datum], ve znění pozdějších dodatků. Žalobkyně žalobou požadovala přiznat nesplacenou jistinu úvěru ve výši 7 115,97 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jistiny ve výši 7 115,97 Kč od postoupení pohledávky, tj od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 520 Kč počítaný z jistiny od prvního dne prodlení, tj. 1. 3. 2022 do 14. 10. 2022, kapitalizovaný úrok ve výši 6 439,85 Kč (částka tvořená nesplaceným úrokem ve výši 485,75 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 397,74 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 644,38 Kč, inkasním poplatkem ve výši 1 248,15 Kč a smluvním úrokem za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 663,83 Kč). Dále žalobkyně požadovala přiznat náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 615,33 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do 14. 10. 2022 ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny. 2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět v části, ve které se domáhala kapitalizovaného úroku ve výši 6 439,85 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 615,33 Kč. Doplnila, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování žalované úvěr splácet, což je i důvodem částečného zpětvzetí žaloby. Soud podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho. V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že je v invalidním důchodu, pobírá dávky důchodu ve výši 9 266 Kč, což je také její celkový měsíční příjem, výdaje spojené s bydlením činí 5 680 Kč, a výdaje na jídlo, dopravu a osobní výdaje činí 3 860 Kč, dohromady 9 540 Kč. Dále žadatelka v žádosti uvedla, že hodlá zahrnout mezi své příjmy i příjmy manžela z důchodu ve výši 7 153 Kč. Oba příjmy žadatelky byly dle skutečností uvedených v žádosti ověřeny z výměrů důchodů za období od 10/202 do 12/2020. Dále bylo v žádosti uvedeno, že žadatelka žije v nájmu a nemá nezaopatřené dítě. Ze smlouvy o úvěru smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve prospěch žalované ve výši 10 000 Kč. Žalovaná byla podle předmětné smlouvy zavázána uhradit předchůdkyni žalobkyni dále úrok ve výši 963 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 929 Kč, a inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč, celkem 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách, kdy výše každé splátky činí 1 328 Kč. Pro případ prodlení se se zaplacením jakékoliv splátky řádně a včas byla ve smlouvě sjednána povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaná v prodlení. Dále smlouva obsahuje prohlášení dlužníka o tom, že podpisem smlouvy potvrzuje převzetí finančních prostředků dle smlouvy o úvěru v hotovosti v místě svého bydliště. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní bylo ujednáno postupné skupování pohledávek mezi oběma subjekty. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přílohy č.1 k této smlouvě včetně potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni [datum] postoupena z původní věřitelky na žalobkyni, neboť toho dne byla uhrazena kupní cena dle rámcové smlouvy o postupování pohledávek. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022 včetně podací archu ze dne 11. 11. 2022 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované dopis se sdělením, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023 včetně podacího archu ze dne 3. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky do 9. 3. 2023 na bankovní účet ve výzvě uvedený. Žalovaná obdrženou částku nevrátila předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky v uvedené výši splatit nejpozději do 28. 2. 2022, uhradila však za celou dobu trvání závazku pouze částku 5 700,01 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 9. 3. 2023, kdy výzva byla žalované zaslána dne 3. 3. 2023. 6. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. 7. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, která mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 9. Žalobkyně byla soudem nejprve vyzvána, aby doplnila veškerá rozhodující skutková tvrzení a předložila důkazní návrhy k okolnosti, jak předchůdkyně žalobkyně při sjednávání smlouvy o úvěru konkrétně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet, zároveň byla upozorněna, že odkaz na zákaznickou kartu a podobné dokumenty je pro posouzení úvěruschopnosti nedos