6 C 81/2022-58 — Okresní soud v Opavě

1. Předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] ([IČO]) se domáhala, aby soud zavázal žalovaného zaplatit ji částku 85 115,41 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela po posouzení jeho úvěryschopnosti dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] (dále také jen„ smlouva o úvěru“). Žalovaný úvěr ve výši 100 000 Kč ve stejný den čerpal bezhotovostním převodem. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 2 202,54 Kč počínaje dnem 18. 8. 2019. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, poslední úhradu provedl v srpnu 2021 ve výši 2 000 Kč, žalobkyně proto dopisem ze dne 22. 11. 2021 úvěr zesplatnila. Žalobkyně požadovala, aby ji soud přiznal v tomto řízení dlužnou jistinu úvěru ve výši 84 815,41 Kč a smluvní poplatek za prohlášení úvěru za ihned splatný ve výši 300 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny (sazba 21,70 %) ke dni splatnosti ve výši 6 931,90 Kč za dobu od 21. 5. 2021 do 22. 11. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 141,06 Kč za dobu od 21. 5. 2021 do 28. 4. 2022 a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 91 747,31 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení. 2. Usnesením ze dne 4. 5. 2023, č.j. 6 C 81/2022-45, soud připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně - společnosti [právnická osoba] ([IČO]) vstoupila společnost [právnická osoba] ([IČO]), neboť v průběhu řízení došlo k postoupení žalované pohledávky na tuto společnost. 3. Usnesením ze dne 4. 7. 2023, č.j. 6 C 81/2022-55, soud zastavil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní řízení co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 931,90 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení a současně připustil rozšíření žaloby o požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 300 Kč od 29. 4. 2022 do zaplacení a úroku z úvěru ve výši 21,70 % ročně z částky 84 815,41 Kč od 23. 11. 2021 do zaplacení. 4. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když k jednání se bez omluvy nedostavila ani žalobkyně. Soud přitom neshledal důvod k postupu podle § 110 o.s.ř. 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], všeobecných produktových podmínek, základních produktových podmínek, formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně smlouvu, na základě které mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 2 202,54 Kč, vždy k 18. dni v měsíci, počínaje dne 18. 8. 2019, kdy poslední splátka měla činit částku 7 423,06 Kč. Žalovaný měl za celou dobu trvání úvěru uhradit částku ve výši 216 664,36 Kč. V případě prodlení žalovaného byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit, a za prohlášení úvěru za ihned splatný byla oprávněna účtovat poplatek ve výši 300 Kč. 6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od 24. 6. 2019 do 22. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný úvěr ve výši 100 000 Kč čerpal dne 2. 7. 2019. 7. Z výpisu z úvěrového účtu bylo soudem zjištěno, že za žalovaný uhradil v souvislosti s předmětným úvěrem předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 61 962,90 Kč. 8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 24. 11. 2021 včetně dokladu o odeslání pak bylo zjištěno, že předchůdkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 22. 11. 2021 a že prohlášení odeslala žalovanému. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy 1 k této smlouvě, pověření a potvrzení o úhradě ze dne 22. 3. 2023 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávky vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru, k postoupení došlo v okamžiku připsání úplaty na účet postupitele, tj. dne 22. 3. 2023. 10. Z oznámení o právním zastoupení, výzva k úhradě dluhu ze dne 28. 4. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději ve lhůtě do 15 dnů ode dne odeslání výzvy. Z poštovního podacího lístku je zřejmé, že výzva byla zaslána žalovanému dne 29. 4. 2022. 11. K posouzení řádného zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet navrhla žalobkyně jako důkaz potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného ze dne 15. 7. 2015, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaný byl od 23. 2. 2015 zaměstnán jako obchodní reprezentant u zaměstnavatele – [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], kde jeho měsíční čistý příjem za poslední 3 měsíce činila částka 24 254 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že úvěryschopnost žalovaného posuzovala z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl, že je ženatý, vlastní dům/byt, jeho pracovní poměr u zaměstnavatele [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] je sjednán na dobu neurčitou, není ve výpovědní době, dále uvedl, že má jeden zdroj příjmu, kdy jeho čistý měsíční příjem činí částku 38 000 Kč, čistý měsíční příjem celé domácnosti pak činí 80 000 Kč, má dvě vyživovací povinnosti a výše jeho jiných splátek činí 12 500 Kč. Z čestného prohlášení o zasílání mzdy pak bylo zjištěno, že žalovanému byla na účet č. [bankovní účet] zasílána mzda od uvedeného zaměstnavatele, a to dne 15. 9. 2015 ve výši 26 104 Kč, dne 15. 10. 2015 ve výši 32 185 Kč, dne 16. 11. 2015 ve výši 25 093 Kč a dne 15. 12. 2015 ve výši 27 464 Kč. Dále žalobkyně předložila listinu nadepsanou jako vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti ze dne 19. 4. 2022, ze které je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru vycházela z informací, které ji poskytl žalovaný v žádosti o expres core ze dne 2. 7. 2019, které dále ověřovala z dostupných informací v interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů klientských informací., insolvenčního rejstříku. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta a normativních nákladů na bydlení a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Z listiny se podává, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z deklarovaného čistého měsíčního příjmu klienta ve výši 38 000 Kč, který byl ověřen z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr, dále vycházela z přijmu domácnosti ve výši 80 000 Kč, deklarovaného rodinného stavu žalovaného – ženatý, druhu bydlení vlastní dům/byt a z podílu žalovaného na nákladech na bydlení z 47,5%, počet vyživovaných osob 2, dosavadních interních splátek ve výši 29,92 Kč a dosavadních externích splátek ve výši 12 500 Kč. K litině byl přiložen výpis z nebankovního registru klientských informací. 12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky splácet ve splátkách, kdy měl celkem splatit 216 664,36 Kč, uhradil však pouze 61 962,90 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno prostřednictvím soudu, když dne 11. 5. 2023 bylo žalovanému doručeno usnesení o připuštění vstupu žalobkyně do řízení na místo dosavadní žalobkyně. Při uzavírání smlouvy o úvěru vycházela předchůdkyně žalobkyně z informací, které ji sdělil žalovaný, z interních informací a informací v nebankovním registru klientských informací a příjem žalovaného pak ověřila z potvrzení zaměstnavatele ze dne 15. 7. 2015. 13. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 14. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 občanského zákoníku a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 občanského zákoníku ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětných smluv o úvěru. 15. Podle § 588 občanského zákoníku přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v so