9 C 16/2023-38 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 180,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit spolu s jistinou příslušenství úvěru ve výši 18 894 Kč představující smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkově měl žalovaný zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 40 894 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč do 20. 3. 2021, avšak uhradil pouze 11 521 Kč. Z toho byla na jistinu alokována částka 5 819,80 Kč a na sjednané příslušenství 5 701,20 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, tj. od 21. 3. 2020 do 20. 4. 2022, ve výši 6 391,18 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru s účinností ke dni 6. 6. 2022 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení jistiny 1 180,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 7. 6. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 444,58 Kč od 21. 3. 2021 do 20. 4. 2022, kapitalizovaný smluvní úrok 15 819,31 Kč (smluvní úrok 1 139,50 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 468,15 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 741,37 Kč, inkasní poplatek 2 843,78 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí úvěru po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti 2 626,51 Kč), smluvní pokutu 6 391,18 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný označený v žádosti jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem požádal předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 22 000 Kč. V žádosti uvedl, že je zaměstnaný u [právnická osoba], je svobodný, nemá nezaopatřené dítě, bydlí u rodičů, jeho čistá měsíční mzda činí asi 14 074 Kč a jeho celkové měsíční náklady činí asi 7 500 Kč, z toho měsíční splátky stávajících půjček 3 000 Kč. 4. Z pracovní smlouvy žalovaného, mzdového výměru a potvrzení zaměstnavatele z 26. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] [obec] od 17. 9. 2018 na dobu určitou do 31. 3. 2019, se zkušební dobou tří měsíců a dle mzdového výměru měl stanovenou měsíční mzdu 100 Kč za hodinu hrubého. Dle potvrzení z 26. 9. 2019 byl žalovaný u uvedeného zaměstnavatele v pracovním poměru již na dobu neurčitou. Z výplatních pásek za říjen a listopad 2019 bylo zjištěno, že žalovanému byla v říjnu 2019 vyplacena mzda ve výši 15 079 Kč a v listopadu 2019 ve výši 13 069 Kč. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně označená ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, poskytla žalovanému, označenému ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto jistinu spolu s úrokem 2 118 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 2 036 Kč, poplatek za inkaso splátek 3 960 Kč. Celkově se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 40 894 Kč v 14 měsíční splátkách po 2 921 Kč. 6. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy č. 1, dodatku č. 1 k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 6. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 23. 6. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Zároveň žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení bylo žalovanému zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě dne 23. 6. 2022. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 5. 10. 2022 bylo z jištěno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude žalobkyně vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu [adresa žalovaného] (sídlo úřadu) a nikoli na adresu uvedenou ve smlouvě, dne 5. 10. 2022. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem v hotovosti peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit ve splátkách, celkově měl předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 40 894 Kč, avšak uhradil 11 521 Kč. Pohledávka vůči žalovanému z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy svobodný, neměl žádné nezaopatřené dítě, žil u rodičů (není zřejmé o jaký druh bydlení se jednalo) žalovaný byl zaměstnán a jeho mzda za měsíc říjen 2019 činila 15 079 Kč a za listopad 2019 částku 13 079 Kč. 10. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. 11. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. 12. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 14. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 15. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného splácet, avšak nikoliv řádně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Při posouzení úvěruschopnosti je třeba vždy zjistit nejen skutečné příjmy, ale také výdaje spotřebitele, tyto porovnat a následně dospět k závěru, že spotřebiteli zbývá z příjmů po odečtení výdajů dostatečná částka na úhradu úvěru. Předchůdkyně žalobkyně v rámci svého posouzení vycházela toliko ze mzdy žalovaného za dva měsíce ve výši 15 079 a 13 079 Kč, dále výši mzdy žalovaného bezprostředně před uzavřením smlouvy o úvěru nezkoumala. Co se týče výdajové stránky rozpočtu žalovaného, předchůdkyně žalobkyně zjistila pouze, že bydlí u rodičů, o jaký druh bydlení se jedná, zda jde o nájem, není uvedeno a náklady žalovaného na bydlení jsou uvedeny pouze ve výši 1 000 Kč. Dal