9 C 183/2021-45 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 31 301 Kč spolu se sjednaným úrokem od 20. 12. 2012 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od 23. 2. 2012 do zaplacení z částky 17 160 Kč. Uvedla, že společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovaným po posouzení úvěruschopnosti [datum] smlouvu o půjčce [číslo] v tentýž den mu poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 11 907 Kč, odměnou za administrativní zpracování 3 200 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek 9 394 Kč. Souhrn uvedených částek měl žalovaný zaplatit věřitelce ve 45 týdenních splátkách po 767 Kč, konče 19. 12. 2012. Žalovaný uhradil pouze 3 200 Kč a dluží 31 301 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 17 160 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 14 141 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení kapitalizovaných úroků 21 % ročně z částky 17 160 Kč od 20. 12. 2012 do 20. 1. 2020 v částce 25 905,88 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 672,45 Kč, tj. za dobu od 23. 2. 2012 do 20. 1. 2020 z částky 17 160 Kč 7,75 % ročně, úroku 21 % ročně z částky 17 160 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení 7,75% ročně z částky 17 160 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z [datum], což bylo žalovanému oznámeno dopisem. 2. Žalovaný se ve věci písemně nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání na den 11. 7. 2023, k němuž se nedostavil žalovaný. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce na podaném návrhu v celém rozsahu setrvala, když žalovaný dlužnou částku neuhradil. Ve vztahu ke zkoumání úvěryschopnosti žalovaného při poskytnutí půjčky zástupce žalobkyně sdělil, že nemá další doklady vztahující se k této skutečnosti. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce z [datum] [číslo] včetně smluvních podmínek, zákaznickou kartou, oznámením o postoupení pohledávky z [datum] včetně poštovního podacího lístku a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], poskytla žalovanému [datum] v hotovosti půjčku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčku společnosti vrátit navýšenou o poplatek 14 501 Kč, představující součet úroku 1 907 Kč, poplatku za administrativní činnost 3 200 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 9 394 Kč. Celkovou dlužnou částku 25 107 Kč měl žalovaný zaplatit v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 767 Kč, počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Původní věřitelka oznámila žalovanému, že žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni (dopis s podacím lístkem). 5. Podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem (§ 1), pokud se nejedná mimo jiné o odloženou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč (§ 2 písm. e)). Celkovou výší spotřebitelského úvěru se přitom rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici (§ 3 písm. k )). Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1). 6. Soud posuzoval platnost smlouvy o půjčce ve smyslu § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013, protože smlouva byla uzavřena za jeho účinnosti. Podle § 39 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 451 odst. 1, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 457, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Podle § 563, není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Podle § 1970 nového občanského zákoníku, za jehož účinnosti nastalo prodlení, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 7. Žaloba je opodstatněná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. 8. Oznámením o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti původní věřitelky bylo poskytování peněžních prostředků jakožto půjčky, a vystupovala tedy z pozice věřitele ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 tohoto zákona. Uvedené ustanovení bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a - objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Ani povinnost uložená spotřebiteli v § 9 odst. 3 nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet. Smyslem je minimalizovat rizikové úvěry a rozmáhající se zadlužování domácností se všemi nežádoucími dopady jak pro jednotlivce, tak potažmo pro celou společnost. Ve všech uvedených souvislostech je to tedy jedině poskytovatel úvěru, který nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka, protože on je adresátem takové povinnosti, přičemž z judikatury jednoznačně vyplývá, že se nemůže spokojit s pouhým čestným prohlášením žadatele o úvěr ohledně příjmů a výdajů, ale jeho prohlášení musí rovněž dostupným způsobem ověřovat. 9. Žalobkyně v žalobě pouze v obecné rovině tvrdila, že její předchůdkyně zjišťovala rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, získané informace ověřovala oproti dokladům vyžádaných od žalovaného a zaznamenala je do zákaznické karty. Konkrétní tvrzení k údajům, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně vycházela, však žalobkyně neuvedla. Na výzvu soudu k prokázání zkoumání úvěryschopnosti žalovaného setrvala na svém tvrzení, že právní předchůdkyně splnila svou povinnost ve smyslu § 9 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, zjm. zhodnocením informací získaných od žalovaného, kdy jeho informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Informace pak byly zaznamenány do zákaznické karty. Z této se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, předložených dokladů SIPO, jiné - faktury a ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Soud ze zákaznické karty ze dne [datum] zjistil, že žalovaný žije s rodiči, nemá v současnosti půjčku u PF, půjčku potřeboval na neočekávané výdaje, u kolonky ohledně dětí není uvedeno nic, tedy zřejmě nemá nezaopatřené děti, je OSVČ v oboru stavební činnost. Jeho zaměstnání bylo ověřeno, zda ze