9 C 47/2023-31 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 18 121,63 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit spolu s jistinou příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč představující smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkově měla žalovaná zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 27 888 Kč ve 14-ti měsíčních splátkách po 1 992 Kč do 10. 2. 2021, avšak uhradila pouze 6 099,99 Kč. V důsledku prodlení žalované se splátkami vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení, tj. od 11. 2. 2021 do 14. 7. 2022, ve výši 6 183,80 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka vůči žalované ze smlouvy o úvěru s účinností ke dni 28. 7. 2022 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně nyní požaduje po žalované zaplacení jistiny 11 937,83 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 29. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1397,71 Kč od 11. 2. 2021 do 14. 7. 2022, kapitalizovaný smluvní úrok 12 391,47 Kč (smluvní úrok 909,40 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 089,03 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 742,32 Kč, inkasní poplatek 2 109,43 Kč), smluvní pokutu 6 183,80 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná označená v žádosti jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem požádala předchůdkyni žalobkyně o úvěr ve výši 15 000 Kč. V žádosti uvedla, že je na mateřské/rodičovské dovolené, je svobodná, má dvě nezaopatřené děti, bydlí v nájmu, její měsíční příjmy činí celkem 15 420 Kč a jsou tvořeny rodičovským příspěvkem 7 600 Kč a ostatními státními příspěvky ve výši 7 820 Kč. Její celkové měsíční náklady činí asi 11 040 Kč, z toho na bydlení a energie 3 000 Kč. 4. Z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory z 26. 2. 2019 bylo zjištěno, že [celé jméno žalované] byl přiznán přídavek na nezl. dítě od 5. 2. 2019 ve výši 500 Kč měsíčně, porodné 10 000 Kč a od 5. 2. 2019 rodičovský příspěvek 7 600 Kč. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory z 1. 11. 2019 soud zjistil, že na dobu od 1. 10. 2019 do 30. 6. 2020 bude žalované vyplácen příspěvek na bydlení ve výši 6 820 Kč. 5. Z výpisu z účtu žalované za měsíc listopad 2019 bylo zjištěno, že dne 11. 11. 2019 byla žalované zaslána ÚP ČR, kraj. pob. [obec] částka 15 420 Kč (příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, rodičovská, ostatní údaje jsou začerněné a jedná se pouze o částečný výpis bez zobrazení transakcí a zůstatků na účtu. 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně označená ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, poskytla žalované, označené ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit tuto jistinu spolu s úrokem 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 1 394 Kč, poplatek za inkaso splátek 2 700 Kč. Celkově se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně částku 48 328 Kč v 14-ti měsíčních splátkách po 3 452 Kč. 7. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy č. 1, dodatku č. 1 k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka vůči žalované ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 8. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 8. 8. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Zároveň žalovanou vyzvala k úhradě dluhu ve lhůtě 10 dnů po obdržení dopisu. Oznámení bylo žalované zasláno na adresu trvalého pobytu, která je odlišná od adresy uvedené ve smlouvě. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 11. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 23. 11. 2022 bylo z jištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude žalobkyně vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalované zaslána na adresu trvalého pobytu (adresa úřadu) dne 23. 11. 2022. 10. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované označené ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit ve splátkách, celkově měla předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 27 888 Kč, avšak uhradila 6 099,99 Kč. Pohledávka vůči žalované z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná byla v době uzavření smlouvy svobodná, měla dvě nezaopatřené děti, bydlela v nájemní bytě, za který platila dle sdělení žalované nájem 3 000 Kč měsíčně, průměrný měsíční příjem žalované činil 15 420 Kč a byl tvořen rodičovským příspěvkem a sociálními dávkami, 11. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 12. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. 13. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 15. Soud proto při řádném nezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne k neplatnosti vždy v jakékoliv fázi řízení. 16. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalované splácet, avšak nikoliv řádně v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a výše citované judikatury soudů. Při posouzení úvěruschopnosti je třeba vždy zjistit nejen skutečné příjmy, ale také výdaje spotřebitele, tyto porovnat a následně dospět k závěru, že spotřebiteli zbývá z příjmů po odečtení výdajů dostatečná částka na úhradu úvěru. Předchůdkyně žalobkyně v rámci svého posouzení vycházela toliko z oznámení o přiznání dávek státní sociální podpory a spokojila se s tím, že zjistila průměrnou výši těchto dávek, které se však mohou čtvrtletně, zjm. u příspěvku na bydlení, měnit. Co se týče výdajové stránky rozpočtu žalované, předchůdkyně žalobkyně zjistila pouze, že bydlí v nájmu, za který platí měsíčně i s náklady na ener