9 C 56/2023-34 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 357,35 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 59 759 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 51 866 Kč, která byla započtena na úrok, poplatky a jistinu dle splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 21. 9. 2022 a dopisem z téhož dne žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně tak ke dni sepisu žaloby eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 16 357,35 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 13 662,35 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 795 Kč. Současně požaduje žalobkyně úhradu úroku a zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 104 822,64 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne [datum] (dále také jen„ smlouva o úvěru“), [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce 120 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 134 500 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 116 520 Kč, která byla započtena na úrok, poplatky a jistinu dle splátkového kalendáře. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 21. 9. 2022 a dopisem z téhož dne žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně tak ke dni sepisu žaloby eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 104 822,64 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 102 422,64 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Současně požaduje žalobkyně úhradu příslušenství v podobě úroku a zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výroku. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 13. 10. 2022. Pokud jde o zkoumání úvěryschopnosti žalovaného při poskytování úvěrů, bylo žalobkyní v obou případech tvrzeno, že provedla lustraci klienta v registrech MRKI, CEE a ISIR, použila Metodiku posouzení úvěryschopnosti žalovaného a Kartu klienta a na výzvu soudu doplnila konkrétní výpočty hodnoty MLS pro jednotlivé smlouvy klienta, a to jak na klienta, tak i na domácnost. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 4. Soud ve věci nařídil jednání na den 17. 10. 2023, k němuž se žalovaný nedostavil. Přítomný zástupce žalobkyně na podané žalobě v celém rozsahu setrval, když na žalovaný dluh nebylo ničeho uhrazeno, odkázal na obsah žaloby včetně jejího doplnění a předložené důkazy. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému označenému ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, dne [datum] čerpat dle smlouvy o revolvingovém úvěru peněžní prostředky do výše úvěrového rámce 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky do 20. dne v kalendářním měsíci, přičemž v jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného RÚ a pravidelné poplatky (např. za výpis) a nepravidelné poplatky, např. za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 59 759 Kč a uhradil celkem 51 866 Kč. Pro porušení řádně splácet úvěr žalobkyně předmětný úvěr ke dni 21. 9. 2022 zesplatnila a žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru. Žalovaný na výzvu nereagoval, proto se domáhá po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši 16 357,35 Kč s příslušenstvím specifikovaným v žalobě. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ze dne [datum] provedla ověření bonity klienta, kdy zjistila, že je rozvedený, počet dětí 0, druh bydlení: vlastní byt/dům (aniž je uvedeno, co vlastně vlastní), je důchodce a zdrojem jeho příjmu je pouze důchod ve výši 9 955 Kč měsíčně a má splátky vůči jiným společnostem 3 900 Kč měsíčně. Výdaje nejsou uvedeny žádné. 6. Při použití Metodiky při výpočtu MLS k uvedené smlouvě na klienta vycházela pouze z částky životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 3 410 Kč, výše důchodu a splátek hrazených klientem, aniž by zjišťovala skutečné výdaje žalovaného a dopočítala se ke zbývajícímu MLS ve výši 1 996 Kč. Při výpočtu MLS na domácnost jí vyšlo zbývající MLS domácnosti 361 Kč, kdy uvedla„ Buffer domácnosti“ - 467 Kč a výdaje na bydlení 1 168 Kč měsíčně, což je naprosto nereálná částka nepokrývající ani výdaje za energie. Pokud do výpočtu byly původně zahrnuty výdaje domácnosti uvedené klientem ve výši 3 900 Kč měsíčně, tak tento řádek je přeškrtnutý a nepočítalo se s ním vůbec. Pokud dále žalobkyně tvrdila, že žalovaného lustrovala v registrech NRKI, CEE, ISIR, nemohla zajisté přehlédnout, že žalovaný si v období od listopadu 2018 do října 2019 požádal 17 x o osobní či spotřební úvěr, v sedmi případech byl odmítnut, 6 x byla žádost nakonec odvolána a 5 x šlo o žádost bez uvedení způsobu jejího vyřízení. Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta u obou úvěrů vůbec nevyplývá, jaké doklady byly po žalovaném požadovány k předložení a zda žalobkyně měla vůbec nějaké k dispozici, např. výměr důchodu, SIPO, případně výpis z bankovního účtu apod. dokládající příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný měl v době uzavření prvního úvěru ze [datum] další splátky vůči jiným společnostem ve výši 4 500 Kč a v době uzavření dalšího úvěru dne [datum] splátky ve výši 3 900 Kč. Přitom měsíční splátka u úvěru s úvěrovým rámce 120 000 Kč činila částku 3 660 Kč od listopadu 2019 a u úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč pak rovněž od listopadu 2019 činila měsíční splátka 2 420 Kč. Za dobu smluvního vztahu uhradil žalovaný žalobkyni na úvěr načerpaný ve výši 59 759 Kč částku ve výši 51 866 Kč a na úvěr načerpaný ve výši 134 500 Kč zaplatil 116 520 Kč. Dne 14. 10. 2022 byla žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě odeslána předžalobní výzva ze dne 13. 10. 2022, ve které byl vyzván, aby dlužnou částku zaplatit žalobkyni ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. 7. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 8. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dvě smlouvy o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný zavíral smlouvy v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti předmětné smlouvy. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Poskytovatel je povinen případ vždy individuálně posoudit, vzít do úvahu konkrétní situaci určitého spotřebitele a podmínky sjednávané spotřebitelské smlouvy. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu