16 C 40/2024-36 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 19 999,56 Kč spolu s úrokem v částce 1 894,12 Kč vyčísleným za období od 3. 12. 2021 do 31. 3. 2023 a dále s úrokem ve výši 22,99 % ročně jdoucím z částky 19 999,56 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 311,08 Kč vyčísleným za období od 3. 12. 2021 do 31. 3. 2023, a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 19 999,56 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo , hodnota, , na základě které se , právnická osoba, . zavázala poskytnout žalovanému úvěr kreditní kartě do výše úvěrového limitu 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru, přičemž konkrétní výše splátky byla žalovanému vždy oznámena měsíčního výpisu z úvěrového účtu. Strany se dále dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 22,99 % ročně, přičemž nedílnou součástí smlouvy je pak i Sazebník poplatků, k jejichž úhradě se žalovaný rovněž ve smlouvě zavázal, a dále Produktové podmínky , právnická osoba, . Žalobkyně tvrdila, že banka, tj. společnost , právnická osoba, . svůj závazek ze smlouvy splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet číslo , č. účtu, a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný však svou povinnost z uzavřené smlouvy nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a z toho důvodu společnost , právnická osoba, . využila svého práva a v souladu s odst. 18 a 19 Produktových podmínek prohlásila úvěr dopisem ze dne , datum, za okamžitě splatný v celé výši. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení této pohledávky, která byla původní věřitelkou společností , právnická osoba, . postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 společnosti , právnická osoba, . a následně touto společností smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 žalobkyni. Žalobkyně přitom před podáním žaloby žalovaného ještě vyzvala předžalobní upomínkou k jejímu zaplacení, což však žalovaný neučinil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Přitom ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo , hodnota, a vydání a užívání karty ze dne , datum, , Produktových podmínek spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu nich od 1. dubna 2021, Sazebníku poplatků , právnická osoba, . za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 4. 2021, výpisu z úvěrového účtu číslo , č. účtu, , dopisu společnosti , právnická osoba, . žalovanému ze dne 1. 4. 2023 – oznámení o prohlášení úvěru za splatný, dopisu společnosti , právnická osoba, . žalovaného ze dne 25. 9. 2023 - oznámení o postoupení pohledávky spolu s připojeným poštovním podacím archem, dopisu společnosti , právnická osoba, žalovanému ze dne 9. 10. 2023 – oznámení o postoupení pohledávky spolu s připojeným poštovním podacím archem, jakož i z dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne 9. 10. 2023 – předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím archem, soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje, přičemž z dalších žalobkyní navržený soud svá další zjištění pro nadbytečnost již nečinil.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost , právnická osoba, . mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému revolvingový úvěr s výší úvěrového limitu 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nesplácel, společnost , právnická osoba, . proto prohlásila úvěr dopisem ze dne 1. 4. 2023 za okamžitě splatný. Tato pohledávka pak následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky byla převedena na společnost I, právnická osoba, . a touto společností pak dále smlouvou o postoupení pohledávky na žalobkyni.6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani na výzvu soudu netvrdila žádná konkrétní fakta, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěru žalovanému vycházela, když pouze sdělila, že při schvalování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých bance klientem (žalovaným), který uvedl a doložil příjem ve výši 28 000 Kč, a dále spotřebitelské závazky ve výši 9 852 Kč s tím, že tyto sdělené údaje byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, v rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík databáze Ministerstva vnitra České republiky a při hodnocení úvěruschopnosti klientů bank dále jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ a výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně tak dospěla k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena správně a úvěr je možno mu poskytnout.11. S tímto závěrem žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, se soud neztotožňuje. Právní předchůdkyně žalobkyně možná dobře zjistila a prověřila příjem žalovaného, nicméně z jejího vyjádření však vyplývá, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno zjevně nesprávně, když právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování výdajové stránky vycházela pouze ze statistických údajů Českého statistického úřadu, tedy nikoliv z individuálně zjištěných výdajů žalovaného. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, totiž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a to stejně tak co se týče i výdajů spotřebitele (tedy – logicky – naprosto shodně jako na příjmové straně). Na tomto místě soud zdůrazňuje, že zákonným požadavkem je tedy právě také to, aby poskytovatel úvěru vycházel ze spolehlivých informací získaných od spotřebitele. Nemůže se ta