17 C 175/2024-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky , částka, spolu se sjednaným úrokem od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení z částky , částka, . Uvedla, že společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovanou po posouzení úvěruschopnosti , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , v tentýž den jí poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaná se zavázala společnosti půjčenou částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy , částka, , odměnou za zpracování , částka, , odměnou za službu komfortní a flexibilní splácení , částka, a poplatkem , částka, za pojištění, ke kterému přistoupila. Souhrn uvedených částek měla žalovaná zaplatit věřitelce ve 21 měsíčních splátkách po , částka, , konče , datum, . Žalovaná podle žalobkyně uhradila pouze , částka, a dluží , částka, na jistině, , částka, na úroku, , částka, na poplatku za zpracování, , částka, na poplatku za komfortní a flexibilní splácení a , částka, na poplatku za pojištění. Žalobkyně se stala nositelkou pohledávky na základě smlouvy o postoupení z , datum, , což bylo žalované oznámeno dopisem.2. Žalovaná písemným podáním, které podepsala, sdělila soudu, že nárok uznává v rozsahu půjčené částky , částka, , kterou je schopna splatit do 5 let. Dále uvedla, že dluh nemohla splácet, protože pracovnice Providentu za ní po roce , Anonymizováno, přestala docházet, přestože bydlí stále na stejné adrese, nevlastní telefon ani email, pobírá příspěvek na živobytí. Současně však sama žalovaná soudu předložila doklady o úhradách úvěru, jejichž součet , částka, odpovídá tvrzením žalobkyně o obdržených platbách. Proto soud vyzval žalovanou u jednání, aby vyjasnila, co vlastně uznává, když výslovně uvádí půjčenou částku , částka, , ale na druhé straně soudu předkládá doklady o celkové úhradě , částka, . Na to žalovaná reagovala tak, že uznává a chce zaplatit pouze rozdíl těchto částek.3. Žalobkyně navrhla vydání částečného rozsudku pro uznání.4. Podle § 153a odst. 1 občanského soudního řádu, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle § 153a odst. 2 občanského soudního řádu rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).5. Protože žalovaná uznala část žalovaného nároku v podobě poskytnuté a dosud nevrácené částky , částka, a žalobkyně to navrhla, rozhodl soud ohledně této částky rozsudkem pro uznání. Povaha věci připouští v dané věci uzavření a schválení smíru, protože předmětem řízení je majetkový nárok, s nímž mohou účastníci volně disponovat, přičemž v řízení nevyšla najevo žádná okolnost, pro kterou by byl obsah uznání v rozporu s právními předpisy.6. Ohledně zbytku uplatněného nároku soud provedl důkaz listinami a zjistil následující skutkový stav: Společnost , právnická osoba, , poskytla žalované v hotovosti úvěr , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr společnosti vrátit navýšený o poplatek , částka, , představující součet úroku , částka, , poplatku za zpracování , částka, a poplatku za komfortní a flexibilní splácení , částka, . Celkovou dlužnou částku , částka, (včetně úhrady pojištění , částka, , ke kterému přistoupila) měla žalovaná zaplatit v hotovosti ve 21 měsíčních splátkách po , částka, , počínaje uplynutím jednoho měsíce od data uzavření smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ). Žalovaná před poskytnutím úvěru žádala o částku , částka, a uvedla, že bydlí v ubytovně, je rozvedená, nezaměstnaná, se základním vzděláním, nemá žádné vyživované osoby, její čistý měsíční příjem činí , částka, a další čistý příjem domácnosti , částka, , u společnosti Provident ani jinde nesplácí jiné úvěry, jí odhadované měsíční výdaje činí , částka, . Poskytovatelka úvěru údaje ověřila z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky (zákaznická karta z , datum, ). Původní věřitelka postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni (smlouva ze , datum, včetně přílohy – č. , hodnota, ).7. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění.8. Žaloba není ve zbývající části důvodná.9. Smlouvou o postoupení pohledávky žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve věci namísto původní věřitelky. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně bylo poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupovala tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaná byl typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Proto se soud primárně zabýval tím, zda poskytovatelka úvěru splnila svou zákonnou povinnost vyplývající z § 86 a 87 tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy k zákonu č. 43/2013 Sb. začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a současně ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odbornou péčí se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost věřitele, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Věřitel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr.10. Přestože v novém zákoně o spotřebitelském úvěru byla ke dni uzavření smlouvy o úvěru neplatnost smlouvy konstruována jako relativní (tedy k námitce spotřebitele), toto neodpovídá evropskému právu, dosavadní judikatuře Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a vůbec smyslu ochrany spotřebitele. Soudní dvůr Evropské unie opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že evropské směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto i přes znění nového zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti při řádném nezkoumání úvěruschopnosti přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitel