26 C 228/2023-74 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalované právní předchůdkyně žalobkyně spol. [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo] (dále jen„ poskytovatelka úvěru“), na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve výši 30 000 Kč, kteréžto prostředky se žalovaná ve smlouvě zavázala vrátit poskytovatelce úvěru spolu s poplatkem ve výši 6 780 Kč v době splatnosti nejpozději ke dni 26. 11. 2022. Před poskytnutím finančních prostředků provedla poskytovatelka úvěru verifikaci osobních údajů žalované tak, že žalovaná převedla ze svého bankovního účtu na účet poskytovatele úvěru částku ve výši 0,01 Kč. Žalovaná porušila podmínky smlouvy, neboť z úvěru neuhradila ničeho a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 30 000 Kč a nárok na nesplacený úrok ve výši 6 780 Kč. Nesplacenou pohledávku za žalovanou nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně na základě postupní smlouvy ze dne [datum]. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena a žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné pohledávky. Protože žalovaná na výzvu nereagovala a ignorovala i výzvu žalobkyně před podáním žaloby, domáhá se žalobkyně popsaného nároku u soudu podanou žalobu. 2. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. 3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, a to na základě mezi nimi uzavřené smlouvy ze dne [datum] modifikované dodatkem smlouvy ze dne [datum]. Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 26. 11. 2022 (ze smlouvy sice vyplývá splatnost úvěru ke dni 23. 10. 2022, nicméně tvrdí-li žalobkyně, že splatnost byla smluvena na datum pozdější a tomuto tvrzení nikdo neodporoval, vychází soud z tohoto data). Poskytnutí finančních prostředků žalované předcházela její verifikační platba z bankovního účtu žalované ve výši 0,01 Kč na účet žalobkyně. Uvedené bylo zjištěno jednak ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] modifikované dodatkem smlouvy stejného čísla ze dne [datum] a jednak z výpisu účtu žalobkyně, ze kterého byla dne [datum] odepsána platba 25 000 Kč a dne [datum] částka 5 000 Kč, kteréžto finanční prostředky byly pod variabilním symbolem shodným s číslem úvěrové smlouvy bezhotovostně převedeny na bankovní účet [číslo] specifikovaným v úvěrové smlouvě. Z upomínky a z opakované výzvy k úhradě odeslané právní předchůdkyní žalobkyně žalované soud zjistil, že žalovaná ke dni 26. 11. 2022 na svůj dluh nepoukázala ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh a oznámení o postoupení pohledávek, jakož i z výzvy k úhradě před podáním žaloby bylo prokázáno, že v dané věci došlo ke změně v osobě věřitele, neboť žalobkyně na základě úplatné smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právní předchůdkyní (poskytovatelkou úvěru) nabyla postoupenou nesplacenou pohledávku ve výši 37 870 Kč za žalovanou, žalovaná byla o změně v osobě věřitele písemně uvědomena a byla vyzvána k zaplacení tohoto dluhu. 4. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), a zda tedy před tím, než poskytla žalované finanční prostředky, prověřila její možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. I když v doplnění návrhu uvedla, že poskytovatelka úvěru byla oprávněna na základě souhlasu žalované nahlížet do databází a registrů dlužníků, nesvědčí tyto informace o řádném splnění povinností poskytovatele spotřebních úvěrů prověřit schopnost dlužníka v budoucnu úvěr splácet. Soud měl proto v úmyslu žalobkyni v uvedeném směru znovu procesně poučit u ústního jednání, ovšem svoji omluvenou neúčastí se žalobkyně sama zbavila možnosti využít tohoto poučení a odvrátit tak případný procesní neúspěch ve sporu. Soud tak neměl možnost zjistit a posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně tuto zákonnou povinnost splnila a zda bylo v možnostech žalované poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalované posoudit její úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive poplatků a úroků z prodlení z částky, která se nestala splatnou podle uvedené smlouvy. 5. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku ve výši 30 000 Kč, kterou na základě neplatné smlouvy od poskytovatelky úvěru obdržela, a proto v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Nárok na úrok z úvěru soud posoudil jako nedůvodný, a proto žalobu v tomto směru zamítl, stejně tak jako nárok na zákonný úrok z prodlení z dluhované pohledávky, a to s ohledem na speciální ustanovení § 87 zákona, který je v tomto případě zapotřebí aplikovat na místo obecných ustanovení, mj. § 1968 a § 1970 o. z. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části procesně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 304,61 Kč, přičemž tato částka představuje 63,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,57 % a úspěchu žalované v rozsahu 18,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 472 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 780 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně. 7. Aplikace § 14b a. t. je odůvodněna množstvím obdobných tzv.„ formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího. Žalobkyně je právnickou podnikající osobou v oblasti úplatného nabývání souborů či kmenů pohledávek od původních úvěrujících či zapůjčitelů, kteří evidují nedoplatky svých dlužníků, a kteří řádně a včas vůči nim nezaplatili spotřebitelské úvěry a zápůjčky. Tyto pak žalobkyně vymáhá formou u soudu podaných žalob a žaloby se pak ve svém obsahu liší pouze v označení dlužníka, době splatnosti dluhu, ve výši dlužné částky a v době uzavření postupní smlouvy. V ostatním