26 C 95/2024-35 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacených spotřebitelských úvěrech, které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, (dále také „úvěrující“ nebo „věřitelka“), žalovanému na základě mezi nimi 1) dne , datum, uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , ve které se úvěrující zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 28 552 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 78 týdenních splátkách po 687 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 2. 10. 2021. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť úvěr řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží částku ve výši 33 777 Kč s příslušenstvím a 2) dne 4. 6. 2020 uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , ve které se úvěrující zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 7 404 Kč vrátit věřitelce v pravidelných 45 týdenních splátkách po 321 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 15. 4. 2021. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť úvěr řádně a včas nesplatil a na jeho nedoplatku dluží částku ve výši 5 359 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně nabyla celkovou dlužnou pohledávku čítající žalovanou částku od právní předchůdkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena dopisem ze dne 16. 12. 2022. Protože žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně k zaplacení dluhu do 24. 3. 2023, domáhá se tohoto nároku u soudu podanou žalobou.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.3. K nařízenému soudnímu jednání se žalovaný bez omluvy nedostavil a žalobkyně svoji neúčast omluvila. Soud provedl dokazování listinami označenými k důkazu žalobkyní a zjistil z nich, že žalobkyně prokázala žádostmi o spotřebitelský úvěr a smlouvami o spotřebitelských úvěrech ze dne , datum, a , datum, svá tvrzení, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému v prvém případě finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit věřitelce i s poplatkem ve výši 28 552 Kč v pravidelných 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 687 Kč a ve druhém případě finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit věřitelce i s poplatkem ve výši 7 404 Kč v pravidelných 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 321 Kč. První z úvěrů byl splatný nejpozději ke dni 2. 10. 2021 (splatnost poslední splátky) a druhý nejpozději ke dni 15. 4. 2021 (splatnost poslední splátky). Z tabulek umoření žalobkyně prokázala, že žalovaný dluh z úvěrů nesplatil, neboť na první úvěr uhradil toliko částku 19 775 Kč a na druhý úvěr částku 9 045 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek vč. příloh ze dne , datum, , z oznámení o změně v osobě věřitele ze dne , datum, a z předžalobní výzvy k zaplacení dluhu do 24. 3. 2023 (včetně podacích lístků z 13. 1. 2023 a 10. 3. 2023) prokázala žalobkyně svou věcně právní legitimaci ve sporu, povědomí žalovaného o změně v osobě věřitele a to, že byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu.4. Na základě dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu totiž žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému vždy řádně posoudila s odbornou péčí jeho schopnost požadované úvěry splácet. Ačkoliv v žádostech o spotřebních úvěrech vždy vycházela z údajů poskytnutých žalovaným o jeho příjmových a výdajových poměrech, jím sdělené skutečnosti posuzovala pouze na základě dvou výplatních pásek a jeho pracovní smlouvy, jak se podává z žádostí o úvěry. Jím tvrzené skutečnosti tedy nemohly být věřitelkou před poskytnutím finančních prostředků řádně posouzeny, když se věřitelka vůbec nezabývala tím, jaké skutečné výdaje žadatel o úvěr má. Soud proto uzavřel, že na základě uvedených listin věřitelka nemohla dospět k objektivnímu závěru, že je žalovaný do budoucna schopen poskytnuté finanční prostředky splácet. Z uvedených důvodů bylo ve věci nařízeno jednání a soud měl v úmyslu v jeho průběhu žalobkyni procesně poučit tak, aby dotvrdila další rozhodné skutečnosti o tehdejších poměrech žalovaného jako žadatele o úvěr a tyto označenými důkazy prokázat. Žalobkyně se však z jednání omluvila a sama tak zmařila možnost po procesním poučení soudu odvrátit případný procesní neúspěch ve sporu.5. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „zákon“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje i tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr a bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), soud přihlédne i bez návrhu neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.6. Soud s ohledem na popsanou právní úpravu dovodil, že žalobkyně neprokázala existenci tvrzených smluv o úvěrech uzavřených její právní předchůdkyní s žalovaným, neboť z důvodu nesplnění zákonného požadavku věřitelky zkoumat úvěruschopnost před poskytnutím úvěru žalovanému, byly-li takové smlouvy vskutku uzavřeny, jsou tyto absolutně neplatné (§ 580 o. z.). Z důvodu jejich neplatnosti nevznikly stranám žádná práva a žádné z nich vyplývající povinnosti. Žalobkyně na druhou stranu prokázala, že její právní předchůdkyně poukázala žalovanému peněžní prostředky celkem ve výši 32 000 Kč, ze kterých žalovaný věřitelce vrátil toliko částku 28 820 Kč. Prokázala i to, že nesplacené pohledávky z tvrzených smluv nabyla od právní předchůdkyně postupní smlouvou ze dne , datum, . Jestliže žalovaný obdržel od věřitelky celkem částku 32 000 Kč z níž uhradil částku 28 820 Kč, je povinen vydat žalobkyni bezdůvodné, Anonymizováno, obohacení ve smyslu § 2991 o. z. rovnající se nedoplatku dluhu ve výši 3 180 Kč. K vydání nesplacené pohledávky byl žalovaný vyzván žalobkyní v předžalobní výzvě zaslané mu na adresu bydliště do 24. 3. 2023. Protože žalovaný na tuto výzvu nereagoval a dluh nezaplatil, dostal se následujícím dnem se zaplacením uvedeného dluhu do prodlení s jeho zaplacením a je proto povinen od následujícího dne po splatnosti zaplatit žalobkyni z dlužné částky i zákonný úrok z prodlení. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.7. Na tomto místě soud ještě poznamenává, že má pochybnost o prodlení žalovaného se zaplacením splátky jednoho z dluhů již dne 12. 4. 2020 (jak žalobkyně popsala v podání z 13. 5. 2024), neboť tento den byla Velikonoční neděle a po ní Velikonoční pondělí, proto se konec hmotněprávní lhůty podle § 605 a násl. o. z. posunul na nejbližší pracovní den.8. Nárok na zákonné úroky z prodlení byl posouzen podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, ž