37 C 115/2023-58 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne [datum] domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky celkem 58 314,69 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr vyčerpaný v celkové částce 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě do [datum], a který se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 8 314,69 Kč, což žalovaná neučinila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla pohledávka ze společnosti [právnická osoba] postoupena na žalobce. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila. 3. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žádný z účastníků se k jednání nedostavil, žalobce se z jednání omluvil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce a žalované. 4. Soud provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], formulářem smlouvy o úvěru ze dne [datum], a výpisem z účtu žalované za leden 2021, ze kterých zjistil, že na účet žalované byla dne [datum] připsána částka 50 000 Kč od společnosti [právnická osoba], když dle tvrzení žalobce tato společnost pak měla s žalovanou uzavřít dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který žalovaná zcela vyčerpala, a který se měla žalovaná zavázat vrátit společně 57,69% ročním úrokem v 35 splátkách po 2 979,79 Kč lhůtě do [datum]. Žalovaná částku takto obdrženou právnímu předchůdci žalobce nevrátila, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla tato pohledávka postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. 5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu toho, co žalovaná od žalobce skutečně čerpala, tedy v částce 50 000 Kč. Ve zbývající části pak soud nemá za prokázané, že by žalovaná relevantním způsobem uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru a akceptovala tak smluvní podmínky, na základě kterých jí měla vzniknout povinnost uhradit úrok (poplatek) za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty; tzn. není jednoznačně prokázané, že by se žalovaná s takovýmito podmínkami seznámila a tyto odsouhlasila. Soud tedy nárok žalobce vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaná od žalobce skutečně čerpala, tzn. částku 50 000 Kč, po odečtení toho, co již dle žalobce žalovaná plnila (v této věci ničeho), včetně úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalované. Ve zbytku v částce poplatku za poskytnutí úvěru v částce 8 314,69 Kč soud žalobu zamítl. 11. Pokud pak žalovaná tuto částku obdržela od žalobce jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak takovou smlouvu (o úvěru) by soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalované, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou (přičemž žádné takové informace ze strany žalobce ani nebyly nejspíše vyžádány), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce k tomu, jak posoudil úvěruschopnost žalované, neuvedl a zejména nedoložil ničeho, porušil tak zásady odpovědného úvěrování, a případně uzavřenou smlouvu by soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaná od právního předchůdce žalobce skutečně čerpala. 12. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Žalobce byl úspěšný co do částky 50 000 Kč na jistině, která byla žalované uložena k zaplacení, což představuje poměr úspěchu (v poměru k žalované částce 58 314,69 Kč představující jistinu dluhu) ve výši 85,74% uplatněného nároku, úspěch žalované ve zbývající části jistiny (8 314,69 Kč ve které byla žaloba zamítnuta) je ve výši 14,26% uplatněného žalobního nároku, odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce vzniká žalobci právo na úhradu 71,48% vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představující odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění ve výši 10 380 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle ust. § 8 odst. 1, ust. § 7 odst. 5 bod 1. advokátního tarifu, dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 900 Kč (300 Kč za jeden úkon právní služby) za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle ust. § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 333 Kč, celkem tedy ve výši 1 489 Kč, žalobce má právo na náhradu 71,48% vynaložených nákladů řízení, což činí celkem částku 11 423,80 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit přiznané náklady řízení právnímu zástupci žalobce.