40 C 122/2023-27 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 28 943 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], s žalovanou uzavřela Smlouvu [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), na základě které žalované poskytla zápůjčku ve výši 14 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy o zápůjčce. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni žalobkyně také souhrnný poplatek ve výši 12 283 Kč (představující kapitalizované úroky ve výši 2 504 Kč, odměnu za zpracování ve výši 5 652 Kč a poplatek za vedení účtu 4 127 Kč) a splácet poskytnutou zápůjčku včetně souhrnného poplatku formou 60týdenních splátek po 439 Kč, poslední splátka byla ve výši 382 Kč. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 8 040 Kč, dál však předepsané splátky řádně a včas nehradila, v důsledku toho vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaná v prodlení; tuto částku žalobkyně kapitalizovala k [datum] a požaduje toliko 7 000 Kč. Žalovaná je v důsledku svého prodlení dále povinna uhradit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení k [datum] ve výši 615,78 Kč a sankční poplatky ve výši 3 700 Kč [právnická osoba] ze Smlouvy [číslo] v celkové výši 29 558,78 Kč (tj. jistina 10 259,63 Kč, poplatky za poskytnutí a správu 7 983,37 Kč, kapitalizovaná smluvní pokuta 7 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 615,78 Kč a sankční poplatky 3 700 Kč) vůči žalované byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinky k [datum] postoupena na žalobkyni, což postupitelka písemně dne [datum] oznámila žalované. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 28 943 Kč a příslušenství tvořící kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 615,78 Kč, smluvní úrok ve výši 11,75 % p. a. z jistiny 10 259,63 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z jistiny 10 259,63 Kč od [datum] do zaplacení. Ačkoliv byla žalovaná před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky, dlužnou částku neuhradila. 2. Dle tvrzení žalobkyně její právní předchůdkyně jako poskytovatel zápůjčky před poskytnutím zápůjčky provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Vycházela mimo jiné z informací získaných z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS), dále prověřila úvěruschopnost žalované například prostřednictvím insolvenčního rejstříku, z evidence neplatných dokladů a dalších. Posouzení provedla na základě informací, které jí žalovaná poskytla v zákaznické kartě, přičemž ve vztahu k výdajům žalované v tvrzené výši 3 000 Kč připočetla životní minimum a následně vzniklou částku navýšila dle svého ekonomického modelu. Výsledkem pak bylo zjištění, že žalovaná je schopná zápůjčku splácet. Následně poskytovatel zápůjčky s žalovanou uzavřel smlouvu. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle ust. § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] z [datum] soud zjistil, že tohoto dne uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které jí poskytla finanční částku ve výši 14 000 Kč v hotovosti s tím, že zápůjčku a související poplatky 12 283 bude žalovaná splácet v týdenních splátkách po 439 Kč. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] a výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne [datum] vč. poštovního podacího archu, z nichž zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení své pohledávky ze smlouvy o zápůjčce (ve výši 29 558,78 Kč bez příslušenství) a toto oznámení žalované žalobkyně rovněž odeslala dne [datum] na adresu [adresa žalované]; současně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu do [datum]. Soud dále provedl důkaz Zákaznickou kartou – Žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], z níž zjistil, že žalovaná požádala o zápůjčku ve výši 10 000 Kč a ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, má základní vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. Pobírá toliko invalidní důchod ve výši 14 419, další čisté příjmy domácnosti činí 14 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Žalovaná nemá sjednány žádné jiné zápůjčky, nemá vlastní bankovní účet. Dle údajů uvedených v kartě měla poskytovateli zápůjčky poskytnout dvě složenky, a to za duben a květen 2019. Z výpisu z Centrální evidence exekucí pořízeného dne [datum] vyplývá, že na majetek žalované je od [datum] (tj. po uzavření smlouvy) vedena jedna exekuce. Z provedeného dokazování vyplývá, že před uzavřením smlouvy poskytovatel zápůjčky řádně a s odbornou péčí neověřil zejména výdaje žalované tvrzené ve výši pouhých 3 000 Kč. Tato částka zjevně nemůže pokrýt nezbytné výdaje dospělého člověka. Přesto, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 10 000 Kč, jí právní předchůdkyně poskytla úvěr o cca třetinu vyšší (14 000 Kč), aniž se blíže zajímala o to, co představují ostatní čisté příjmy domácnosti (zřejmě rodičů), jaké jsou další výdaje společné domácnosti a ověřila skutečnou výši měsíčních výdajů žalované. Poskytovatel zápůjčky tak nedostál své zákonné povinnosti a s ohledem na uvedené, jak je vysvětleno níže, soud posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou a další navržené důkazy již neprováděl. 6. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do [datum] se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe však zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se ho spotřebitel musel dovolat. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. 7. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, jinak by byl popřen samotný smysl úpravy právní ochrany spotřebitele. Proto soud k neplatnosti právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Žalobkyně neprokázala, že by poskytovatel úvěru svou zákonnou povinnost zkoumat řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované splnil, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Poskytovatel vyšel z informací, jež mu žalovaná poskytla v Kartě zákazníka a dle tvrzení žalobkyně doložila složenkami za dva předcházející měsíce (vlastní příjmy), mimo to však tvrdila ještě další příjem domácnosti ve výši 14 000 Kč a tento nikterak nedoložila. Z dokladů předložených žalobkyní není zřejmé, zda poskytovatel zohlednil při posouzení rovněž tento ostatní příjem či nikoli. Žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí toliko 3 000 Kč, a k těmto výdajům nedoložila poskytovateli ničeho. Poskytovatel si od žalované nevyžádal žádné další informace. Ačkoliv žalobkyně soudu doložila obsáhlou metodiku posuzování úvěruschopnosti klientů a tvrdila, že k tvrzeným výdajům žalované připočetla životní minimum a následně vzniklou částku ještě navýšila dle svého ekonomického modelu, soud konstatuje, že odh