40 C 172/2024-20 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že původní věřitel (, právnická osoba, .) je společností poskytující spotřebitelské úvěry. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které , právnická osoba, . poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , platba byla označena variabilním symbolem , var. symbol, . Splatnost úvěru byla sjednána na , datum, , žalovaný však úvěr nesplatil a dostal se tak do prodlení. , právnická osoba, . před uzavřením smlouvy k ověření úvěruschopnosti žalovaného požadoval doložení příjmu žalovaného, případně mohl žalovaný využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Žalovaná pohledávka byla postoupena dne , datum, na společnost , právnická osoba, ., a následně Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, na žalobkyni. Žalobkyně dne , datum, vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky, avšak neúspěšně. Žalobkyně se domáhá vrácení částky , částka, včetně zákonného úroku z prodlení od , datum, .2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na , datum, , žalobkyně ani žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavili. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků.4. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , potvrzením o provedené platbě z , datum, , Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, včetně předžalobní výzvy a podacího lístku, přičemž zjistil tento skutkový stav: společnost , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému na jeho účet poskytla částku ve výši , částka, se sjednanou splatností k , datum, . Ze smlouvy nevyplývá, že by poskytovatel úvěru jakkoli před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Moneviro s. r. o. postoupila svou pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, ve výši , částka, na společnost , právnická osoba, ., která následně tutéž pohledávku ve stejné výši postoupila žalobkyni. O postoupení byl žalovaný informován dopisem z , datum, (s tím, že pohledávka činí , částka, ) a současně byl vyzván, nechť svůj dluh (ve výši , částka, jako neuhrazená jistina a ve výši , částka, jako náklady právního zastoupení) uhradí.5. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do 28. 5. 2022 se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe však zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel vůbec jakkoli zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Žalovaný získal od původního věřitele majetkový prospěch ve výši 15 000 Kč, a žalobkyně prokázala, že pohledávku v této výši za žalovaným nabyla. Tato částka tak představuje majetkový prospěch, který žalovaný nabyl bez právního důvodu a je povinen jej vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalovaného vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“, případně uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi poskytne. Žalobkyně odeslala výzvu žalovanému dne 11. 1. 2024 a ve výzvě žalovanému poskytla 3denní lhůtu k úhradě. Podle domněnky dojití (§ 573 o. z.) výzva žalovanému došla 16. 1. 2024. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 20. 1. 2024. Nereagoval-li žalovaný nikterak na tuto výzvu žalobkyně k plnění, a v řízení zůstal zcela nečinný, neuplatnil ani svoji námitku nepřiměřenosti žalobkyní navrhované lhůty k plnění ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Soud proto žalobkyni přiznal částku 15 000 Kč a rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit dlužnou částku spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 20. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem, o. s. ř.). V části, v níž se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z 15 000 Kč od 23. 6. 2020 do 19. 1. 2024, pak žalobu zamítnul.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně byla převážně úspěšná, soud jí proto přiznal soud plnou náhradu nákladů ve výši 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), když podaná žaloba je formulářová. Advokátovi žalobkyně dále náleží náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.; a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částek odměn a náhrad ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť advokát osvědčil, že je plátcem DPH.8. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem, o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.