40 C 79/2024-24 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 11 039 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že prostřednictvím svých webových stránek www., Anonymizováno, .cz uzavřela dne , datum, s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované poskytla téhož dne na účet žalované č. , hodnota, úvěr, identifikovaný variabilním symbolem , hodnota, . Žalovaná se zavázala žalobkyni zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaná měla splácet každý měsíc, vždy ke každému 15. dni v měsíci, úrok přirostlý za minulé období. Jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, upomínkou z 17. 4. 2023 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru a vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně dne 15. 10. 2023 vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky před podáním žaloby, avšak neúspěšně. Žalobkyně se domáhá vrácení částky 9 800 Kč, tvořené nesplacenou jistinou 7 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 9 800 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení; a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z jistiny od 21. 4. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy, tj. 15. 10. 2023 ve výši 1 239 Kč.2. K ověření výše příjmu žalované tato žalobkyni poskytla výpisy ze svého bankovního účtu. Žalobkyně provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedeného nedošlo k důvodným pochybám o platební schopnosti žalované a úvěr jí byl poskytnut.3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na , datum, , žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti obou účastníků.5. Soud provedl k důkazu listiny předložené žalobkyní, a to žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, včetně výpisů z účtu žalované za období od 19. 9. 2022 do 30. 11. 2022, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 16. 12. 2022, 2x potvrzení o provedené platbě a z těchto zjistil, že žalovaná si u žalobkyně požádala o úvěr, přičemž uvedla, že je svobodná, počet členů domácnosti jsou tři, z toho dva s příjmem, počet vyživovaných dětí jedno, žije s rodiči, je bez vzdělání. Zdrojem jejího příjmu je mateřská/rodičovská ve výši 11 000 Kč, měsíční výdaje činí 3 000 Kč, exekuce ani insolvenci nemá. Z předložených výpisů z účtu žalované je zjevné, že žalovaná si účet založila dne 19. 9. 2022, jejím příjmem je rodičovský příspěvek ve výši 11 890 Kč (září 2022), 10 000 Kč (říjen 2022), žalovaná měla na účtu v měsíci říjnu 2022 konečný zůstatek ve výši 592,25 Kč a měsíci listopadu 2022 -100,45 Kč, přičemž v tomto měsíci žalovaná obdržela úvěr společnosti , právnická osoba, ve výši 40 000 Kč. Z žalobkyní předložených bankovních výpisů je zřejmé, že její výdaje jsou zjevně vyšší než v uváděné a nepřiměřeně nízké částce 3 000 Kč, žalovaná současně měsíc před poskytnutím úvěru žalobkyně čerpala další úvěr ve výši 40 000 Kč, který obratem z účtu v hotovosti vybrala. Soud má za to, že již z těchto skutečností mělo být žalobkyni zřejmé, že žalovaná nebude schopna poskytnutý úvěr splatit, ačkoliv dosud nemá žádnou exekuci. Pokud žalobkyně uváděla, že žalovanou lustrovala v registrech BRKI a CRKI, k tomuto tvrzení soudu nepředložila žádný důkaz. Poskytovatel úvěru je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr nebo hypotetická statistická data. Jedině skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Žalobkyně sice měla k dispozici výpisy z účtu žalobkyně za poslední dva měsíce, a z těchto vyplývá jak příjem žalované, tak její výdaje, avšak úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí, když usoudila, že při sjednaných parametrech smlouvy (smlouva na dobu neurčitou, 40 % úrok měsíčně, měsíčně se splácí toliko úrok, jistinu může žadatel splatit kdykoli a čerpat úvěr může opakovaně) není důvodná pochybnost o schopnosti žalované úvěr splatit a úvěr ve výši 7 000 Kč žalované poskytla. Vzhledem k tomu posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou. Z listiny nazvané Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně k 17. 4. 2023 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení částky 21 759 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Předžalobní výzvou z 15. 10. 2023 (vč. podacího lístku) žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužné částky před podáním žaloby.6. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do 28. 5. 2022 se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe však zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu. Soud k neplatnosti právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.7. Žalobkyně neprokázala, že by svou zákonnou povinnost zkoumat řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalované splnila, a proto je předmětná smlouva o úvěru ex lege neplatná (§ 87 odst. 1 věta první zákona). Žalobkyně z předložených informací dospěla k nedůvodnému a nepodloženému závěru o schopnosti žalované úvěr splácet, přičemž sankcí za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je neplatnost úvěrové smlouvy.8. Žalovaná získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky ve výši 7 000 Kč bez právního důvodu a je povinna ji vrátit jako bezdůvodné obohacení. Z provedených důkazů nevyplývá, že by žalovaná ode dne poskytnutí úvěru žalobkyni hradila, byť jen sjednané úroky. Ve vztahu k povinnosti žalované vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 1958 odst. 2 o. z. Pro určení splatnosti bezdůvodného obohacení je rozhodné doručení výzvy věřitele a uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“, případně uplynutí lhůty, kterou věřitel dlužníkovi poskytne. Žalobkyně neprokázala, že by výzvu/zesplatnění úvěru ze dne 17. 4. 2023 žalované odeslala. Soud proto vycházel z předžalobní výzvy z 15. 10. 2023, odeslané téhož dne, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě do 3 dnů. Podle domněnky dojití (§ 573 o. z.) výzva žalované došla 18. 10. 2023. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne 22. 10. 2023. Nereagovala-li žalovaná nikterak na tuto výzvu žalobkyně k pl