16 C 137/2025-53 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 10 340,92 Kč spolu s úrokem v částce 1 249,10 Kč a dále s úrokem ve výši 29,7 % ročně jdoucím z částky 5 735,09 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 915,34 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně jdoucím z částky 5 735,09 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které tato společnost poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, který se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 45 týdenních splátkách po 321 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada částky 7 404 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 3 048 Kč, dále odměnu za zpracování zápůjčky v částce 1 500 Kč a částku 1 506 Kč za službu komfortního a flexibilní splácení. Splatnost poslední splátky přitom byla stanovena na den 6. 1. 2023. Žalovaná však své závazky ze smlouvy nedodržela, když poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 19. 5. 2022. Žalobkyně se proto po žalované domáhá zaplacení této pohledávky, která jí byla společností , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, , kdy toto postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Žalovaná, ač před podáním žaloby byla ještě vyzvána, žalobkyni již ničeho dalšího neuhradila.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. K jednání nařízenému ve věci na den 6. listopadu 2025 se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Přitom ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní ze dne , datum, a přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, dopisu společnosti , právnická osoba, žalované ze dne , datum, spolu s připojeným poštovním podacím lístkem, kterým jí tato společnost oznamuje postoupení pohledávky, jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 28. 3. 2024 – předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím lístkem, soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaná a společnost , právnická osoba, mezi sebou uzavřely smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v dohodnutých 45 týdenních splátkách po 321 Kč. Žalovaná dohodnuté splátky řádně nesplácela a na poskytnutý úvěr dosud uhradila částku 3 670 Kč. Tato pohledávka pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byla postoupena žalobkyni.6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy účastnice určily odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona v tehdy účinném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského spotřebitelském úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako , Anonymizováno, ve společnosti , právnická osoba, a její měsíční příjem činil 21 546 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti a právní předchůdkyně žalobkyně proto s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky (úvěru) dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná.11. S tímto hodnocením žalobkyně se soud neztotožňuje. Předně žalobkyně ani netvrdila, jaké jsou výdaje žalované, žalobkyně tedy v tomto směru vůbec neunesla břemeno tvrzení. Ani na základě kusých a nepřehledných informací, které jsou obsaženy v tzv. „kartě zákazníka“, však není možno si vytvořit ucelený obraz o poměrech žalované. Z karty zákazníka se podává, že příjem žalované ve skutečnosti nečinil částku 21 546 Kč, jak žalobkyně tvrdí, ale pouze částku 11 546 Kč. Co do rozdílu mezi těmito částkami, to je částky 10 000 Kč se jednalo o další čisté příjmy domácnosti, tedy o příjmy ostatních členů domácnosti. Jakou mají tito ostatní členové spojitost s uzavřenou smlouvou o úvěru a proč tento údaj byl zjišťován soudu při sebelepší vůli není jasné. Bude to totiž předně žadatel o úvěr, který má povinnost tento úvěr splácet. Příjmy dalších osob, byť sdílejí se žadatelem společnou domácnost, tak nehrají vůbec žádnou roli (ony úvěr splácet nebudou). Tyto příjmy lze maximálně zohlednit tak, o kolik se v důsledku dělby nákladů na chod domácnosti mezi její jednotlivé členy snižují výdaje samotného žadatele o úvěr. To by bylo ale v prvé řadě potřeba zjistit. I pokud by však soud připustil, že do příjmů žadatele lze čistě teoreticky započítat příjmy celé domácnosti, pak by samozřejmě ale bylo nutno zjišťovat i výdaje všech jednotlivých členů domácnosti - zcela jednoduše proto, že mají-li se posuzovat příjmy a výdaje samotného žadatele o úvěr, pak logicky zcela naprosto to samé bude muset platit o jakékoliv jiné osobě, která má na splacení úvěru přispívat, tedy zda-li to je či není v jejích schopnostech. Jestliže by totiž příjmy po odečtení výdajů samotného žadatele nepostačovaly k pokrytí pravidelné splátky úvěru a zjistilo by se, že ze splátky například 3 000 Kč měsíčně je schopen sám žadatel splácet pouze částku 1 500 Kč měsíčně, pak na dalšího člena domácnosti by zůstávala k úhradě částka 1 500 Kč. Tuto však další člen domácnosti bude schopen hradit jedině tehdy, jestliže opětovně jeho příjmy po odečtení jeho výdajů budou dostatečně vysoké na to, aby mu tato částka zůstávala. Je to tedy naprosto stejná situace jako u samotného žadatele o úvěr a soud je poněkud zaskočen touto rozmáhající se praxí, kdy jsou všeobecně poskytovateli úvěru bez jakéhokoliv dalšího zjištění zahrnovány do příjmů žadatele i příjmy všech členů domácnosti. Bez zkoumání poměrů těchto členů domácnosti stejně jako u žadatele to však nedává vůbec žádný smysl, protože odpověď na základní otázku, zdali tedy v souhrnu budou všechny tyto osoby úvěr schopny splácet, to nedává. Nadto tyto ostatní příjmy nejsou nikterak doloženy, není zřejmý jejich zdroj. Stejně tak se v zákaznické kartě uvádí, že „odhadované měsíční výdaje žadatele“ činí částku 2 000 Kč - opětovně ani zde není zřejmé, o