16 C 146/2025-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 10. dubna 2025 podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 263 874,63 Kč spolu s úrokem v částce 50 512,69 Kč a dále s úrokem ve výši 7,9 % ročně jdoucím z částky 262 218,63 Kč od 27. 3. 2025, Anonymizováno, do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 43 135,78 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 262 218,63 Kč od 27. 3. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru registrační číslo , Anonymizováno, , kdy na základě čl. I.2. této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 411 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni spolu se smluvenými úroky ve výši sazby 7,9 % ročně splatit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 4 965 Kč splatných vždy do 20. dne v měsíci se splatností první splátky dne 20. 5. 2018 a poslední splátky ve výši 4 941,96 Kč dne 20. 4. 2028 a dále se žalovaný zavázal hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal počínaje splátkou splatnou dne 20. 11. 2022 do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl ze strany žalobkyně opakovaně vyzván k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků, a protože ani poté dlužnou částku neuhradil, žalobkyně prohlásila dle čl. I.7. smlouvy a čl. 9.1 písm. d) obchodních podmínek všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem za splatné ke dni 20. 3. 2023. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení předmětné pohledávky, která sestává z jistiny v částce 262 218,60 Kč, dále poplatků v částce 1 656 Kč, které žalobkyně požaduje jednak v souladu s článkem I.8. Smlouvy, podle něhož byl žalovaný povinen hradit pravidelné poplatky za sjednané pojištění úvěru pro případ smrti nebo invalidity a pojištění pro případ pracovní neschopnosti ve výši 328 Kč měsíčně a jednak dle čl. I.7., dle kterého byla žalobkyně oprávněna zasílat žalovanému upomínky a výzvy a účtovat mu za to poplatky, a to ve výši 300 Kč za upomínky a 500 Kč za výzvy. Žalobkyně tak na pravidelných poplatcích požaduje po žalovaném zaplatit poplatky ve výši 2× 328 Kč za měsíce listopad a prosinec 2022 (dohromady tedy 656 Kč) a dále 2× vyúčtovaný poplatek za zaslané výzvy k úhradě ve výši 500 Kč – dne 5. 12. 2022 a dne 27. 12. 2022 (dohromady tedy částku 1 000 Kč). Dále se žalobkyně domáhá zaplacení úroku vyčísleného za období od 28. 3. 2018 do 26. 3. 2025 částkou 50 512,69 Kč a úroku z prodlení vyčísleného za období od 21. 3. 2023 26. 3. 2025 částkou 43 135,78 Kč, jakož i zaplacení úroků a úroků z prodlení jdoucích do budoucna (až do zaplacení) s tím, že žalovaný žalobkyni na tuto pohledávku ničeho dalšího neuhradil, ač k tomu byl ještě před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzván dopisem ze dne 14. 3. 2025.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Přitom ze smlouvy o úvěru registrační číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, , dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 27. 12. 2022 – poslední výzvy k zaplacení dluhu spolu s připojenou poštovní dodejkou, dopisu o žalobkyně žalovanému ze dne 22. 3. 2023 – oznámení o zesplatnění úvěru spolu s připojenou poštovní dodejkou, dále z výpisu z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za měsíc březen 2018, dále historického výpisu z úvěrového účtu číslo , hodnota, a z dopisu zástupkyně žalobkyně žalovaného ze dne 1. 2. 2024 – předžalobní upomínky, soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak byla žalobkyní uvedena shora, na než proto pro stručnost v dalším odkazuje.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 411 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 965 Kč. Žalovaný úvěr řádně neplatil, žalobkyně proto dopisem ze dne 22. 3. 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého zůstatku úvěru.6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani na výzvu soudu netvrdila, z jakých konkrétních faktů týkajících se konkrétně osoby žalovaného vycházela při posuzování jeho výdajové stránky. Žalobkyně k tomu uvedla, že příjem žalovaného činil 29 481 Kč a byl žalobkyní ověřen z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, , který žalobkyně pro žalovaného vedla a výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity žalovaného činily 27 829,40 Kč (pravidelné výdaje, které zahrnují inkaso, trvalé příkazy, pravidelné jednorázové příkazy a nepravidelné výdaje jako transakce debetní kartou včetně výběru z bankomatu) a platební kapacita vypočtená systémem tedy činila 1 651,60 Kč s tím, že žalobkyně tedy vyhodnotila, že platební kapacita pro měsíční splátku ve výši 4 965 Kč je tedy dostatečná a dále žalobkyně ve svém vyjádření obecně popsala metodiku, kterou postupuje při posuzování úvěruschopnosti, například zvyšování zadluženosti žalovaného, vyhodnocení rizikovosti klienta atd., to vše ovšem jen v obecné rovině (tedy popisem oné metodiky).11. S výše uvedeným závěrem žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr se však soud neztotožňuje. Žalobkyně sice možná dobře ověřila a posoudila příjmovou stránku žalovaného (zjištěním a ověřením jejího čistého příjmu), ne tak už ovšem stránku výdajovou, kdy o jeho skutečných výdajích netvrdila ničeho. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, totiž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a to stejně tak co se týče příjmů, ale i výdajů spotřebitele. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že zákonným požadavkem je tedy právě také to, aby poskytovatel úvěru vycházel ze spolehlivých informací získaných od spotřebitele. Nemůže se tak spokojit pouze s prohlášením spotřebitele, ale spotřebitel k objektivnímu posouzení poskytovateli úvěru musí tyto údaje doložit, neboli prokázat s tím, že bez toho poskytovatel úvěru nesplní svou zákonnou povinnost, čehož následkem je neplatnost takové smlouvy. Je to tedy poskytovatel úvěru, kdo je nucen vyžadovat a prosazovat prokázání těchto výdajů spotřebitelem, neboť je to on, kdo předně bude muset soudu prok