26 C 107/2025-40 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně spol. , právnická osoba, , , adresa, , IČO , IČO, , na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 15 000 Kč, kteréžto prostředky se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 2 912,62 Kč v době splatnosti do 26. 12. 2024. Úvěr byl poskytnut žalovanému na základě jeho žádosti zaslané komunikačními prostředky na dálku, kterými byla ověřena jeho totožnost, a prostřednictvím kterých byl obeznámen předem s obsahem, podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Původní věřitelka na základě uzavřené smlouvy s žalovaným převedla mu sjednanou částku 15 000 Kč dne , datum, na jeho bankovní účet č. , č. účtu, , ze kterého předtím žalovaný provedl ve prospěch žalované verifikační platbu 0,10 Kč. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť úvěr nesplatil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 15 000 Kč a nárok na smluvní úrok ve výši 2 912,62 Kč. Nesplacenou pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně od právní předchůdkyně postupní smlouvou ze dne , datum, . Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena původní věřitelkou v písemnosti ze dne , datum, . Protože na výzvu původní věřitelky a ani žalobkyně nereagoval a dluh dosud nezaplatil, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho.3. V průběhu jednání vzala žalobkyně zpět žalobu co do zákonného úroku z částky 2 912,62 Kč za dobu od 27. 12. 2024 do zaplacení, soud proto v rozsahu zpětvzetí řízení podle § 96 odst. 1., 2 a 4 o. s. ř. zastavil.4. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na základě mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, . Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 26. 12. 2024. Spolu s jistinou měl žalovaný kromě jistiny zaplatit žalobkyni také poplatek za úvěr ve výši 2 912,62 Kč, to vše v 10 měsíčních splátkách ve výši 2 429,83 Kč (poslední splátka 24 298,30 Kč) počínaje dnem , datum, a konče dnem 25. 1. 2025. Úvěr byl úročen sazbou 118,70 % p. a. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému předcházelo verifikační ověření jeho totožnosti formou převodu částky 0,10 Kč z jeho bankovního účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Uvedené bylo zjištěno jednak z uvedené smlouvy o úvěru a jednak z výpisu z účtu věřitele. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z oznámení původní věřitelky ze dne , datum, podané k poštovní přepravě dne , datum, o změně v osobě věřitele, prokázala žalobkyně svou věcně právní legitimaci ve sporu. Z výzvy žalobkyně k úhradě před podáním žaloby z téhož dne vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené s původní věřitelkou a k zaplacení dluhu ve výši 17 231,36 Kč. Tato částka sestávala z neuhrazené jistiny ve výši 12 585,36 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 4 646 Kč.5. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), a zda tedy předtím, než poskytla žalovanému finanční prostředky, prověřila jeho možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit. Soud měl v úmyslu žalobkyni v uvedeném směru procesně poučit u ústního jednání, ovšem svoji omluvenou neúčastí se žalobkyně sama zbavila možnosti využít tohoto poučení a odvrátit tak případný procesní neúspěch ve sporu. Soud tak neměl možnost vůbec zjistit a posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně svoji zákonnou povinnost splnila a zda bylo v možnostech žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému posoudit jeho úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy.6. Žalobkyně v návrhu tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalovanému převodem na jeho účet částku 15 000 Kč, ze které neměl uhradit ničeho. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby z 18. 1. 2025 se však podává, že žalovaný jakousi úhradu dluhu provedl, neboť částka, k jejíž zaplacení byl žalobkyní vyzván, čítala nesplacenou jistinu 12 585,36 Kč. Protože žalobkyně u jednání nevysvětlila tento rozpor, má soud za to, že dlužná částka, o kterou se žalovaný na základě neplatné úvěrové smlouvy na úkor věřitelky obohatil, činí částku 12 585,36 Kč a nikoliv částku 15 000 Kč, jak je uvedeno v návrhu. Z uvedeného důvodu soud posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy shledal po právu nárok žalobkyně na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené jistiny ve výši 12 585,36 Kč, proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků pak žalobu zamítl.7. Co se týká zákonného úroku z prodlení z dluhované částky, posoudil soud tento nárok podle ustanovení § 87 zákona, a nikoli podle obecné právní úpravy. V důsledku shora popsané neplatnosti úvěrové smlouvy věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení nevzniká a spotřebitel je povinen vrátit věřiteli pouze poskytnutou jistinu ve lhůtě přiměřené jeho finančním možnostem, kterou stanoví soud. Nárok na úrok z prodlení může vzniknout až tehdy, pokud spotřebitel tuto lhůtu nedodrží. Vzhledem k tomu, že taková lhůta dosud nebyla určena, nelze dovodit prodlení spotřebitele, a tudíž ani vznik nároku na úrok z prodlení. Soud proto žalobní návrh v této části posoudil jako nedůvodný a zamítl jej.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 140,64 Kč, přičemž tato částka představuje 40,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,26 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,74 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 912,62 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.9. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1, věty před středníkem o. s. ř., splatnost nákladů řízení vázal soud k rukám advokáta pod