26 C 192/2025-38 — Okresní soud v Opavě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení. Podle tvrzení žalobkyně tento nárok vznikl z titulu nesplacené části úvěru, který žalovanému poskytla právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, a.s., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , na základě smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit úvěrujícímu poskytnuté prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 10 199,01 Kč nejpozději do dne splatnosti, tj. do 20. 3. 2023. Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě jeho žádosti učiněné prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, jimiž byla ověřena totožnost žalovaného a prostřednictvím kterých byl rovněž předem seznámen s obsahem smlouvy, jejími podmínkami, právy a sankčními ujednáními. Žalovaný porušil smluvní podmínky tím, že úvěr nesplatil řádně a včas, čímž vznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok na zaplacení nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč a smluvního úroku ve výši 10 199,01 Kč. Tuto pohledávku nabyla žalobkyně postupní smlouvou ze dne 28. 2. 2025. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena původní věřitelkou písemností ze dne 15. 3. 2025. Protože žalovaný na výzvy k úhradě nereagoval a dluh dosud neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku podanou žalobou.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. Elektronický platební rozkaz, který ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), zrušen.3. K ústnímu jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu, a vzal za prokázáno, že na základě elektronické žádosti žalovaného poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na základě mezi nimi uzavřené úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, ze dne , datum, . Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 20. 3. 2023. Spolu s jistinou měl žalovaný kromě jistiny zaplatit žalobkyni také poplatek za úvěr ve výši 10 199,01 Kč, to vše ve třech měsíčních splátkách po 8 697 Kč počínaje dnem 20. 1. 2023 a konče dnem 20. 3. 2023. Úvěr byl úročen sazbou 40 % p. a. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému předcházelo verifikační ověření jeho totožnosti formou SMS komunikace účastníků smlouvy. Uvedené bylo zjištěno z uvedené smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2025, z oznámení původní věřitelky ze dne 15. 3. 2025 podané k poštovní přepravě téhož dne o změně v osobě věřitele, prokázala žalobkyně svou věcně právní legitimaci ve sporu. Z výzvy žalobkyně k úhradě před podáním žaloby ze dne 15. 3. 2025 vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené s původní věřitelkou a k zaplacení dluhu na nesplaceném úvěru.4. Žalobkyně v návrhu kromě sdělení o jeho lustracích v dostupných databázích dlužníků neuvedla nic k tomu, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), a zda tedy předtím, než poskytla žalovanému finanční prostředky, prověřila jeho možnosti tyto prostředky s ohledem na jeho osobní, výdělkové a majetkové poměry i s poplatkem vrátit. Soud měl v úmyslu žalobkyni v uvedeném směru procesně poučit u ústního jednání, ovšem svoji omluvenou neúčastí se žalobkyně sama zbavila možnosti využít tohoto poučení a odvrátit tak případný procesní neúspěch ve sporu. Soud tak neměl možnost vůbec zjistit a posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně svoji zákonnou povinnost splnila a zda bylo v možnostech žalovaného poskytnuté finanční prostředky vrátit, když k této okolnosti neměl k dispozici, byť jediný důkaz. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému posoudit jeho úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive jakýchkoliv poplatků, úroků či úroků z prodlení z částky, která se ani nestala splatnou podle předmětné neplatné úvěrové smlouvy.5. Ze shora uvedených důvodů soud posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení a nikoli jako závazek z úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně má proto právo na zaplacení částky odpovídající poskytnuté jistiny úvěru žalovanému, nikoliv však již vrácení poplatku anebo jiných plateb. Soud tedy dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 15 000 Kč a v tomto rozsahu proto žalobě vyhověl. V rozsahu uplatněného nároku na zaplacení poplatků a úroků z prodlení z dlužné částky pak nezbylo než žalobu zamítnout.6. Co se týká zákonného úroku z prodlení z přiznané jistiny, posoudil soud tento nárok podle ustanovení § 87 zákona, a nikoli podle obecné právní úpravy. V důsledku shora popsané neplatnosti úvěrové smlouvy věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení nevzniká a spotřebitel je povinen vrátit věřiteli pouze poskytnutou jistinu ve lhůtě přiměřené jeho finančním možnostem, kterou stanoví soud. Nárok na úrok z prodlení může vzniknout až tehdy, pokud spotřebitel tuto lhůtu nedodrží. Vzhledem k tomu, že taková lhůta dosud nebyla určena, nelze dovodit prodlení spotřebitele, a tudíž ani vznik nároku na úrok z prodlení. Soud proto žalobní návrh v této části posoudil jako nedůvodný a zamítl jej.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 538,06 Kč, přičemž tato částka představuje 19,06 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,53 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,47 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 008 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 199,01 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí věci, sepis žaloby, odeslání předžalobní výzvy) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.8. Aplikace § 14b advokátního tarifu je odůvodněna množstvím obdobných tzv. „formulářových“ žalob téže žalobkyně vůči jiným žalovaným podaných u zdejšího soudu (např. sp. zn.: , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a další).9. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení pak soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.