37 C 166/2025-18 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u soudu dne 16. 5. 2025 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky celkem 30 238,81 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, . měla uzavřít dne 18. 7. 2023 s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr vyčerpaný v celkové částce 18 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve lhůtě do 18. 10. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 238,81 Kč. Žalovaný tento svůj závazek nesplnil, žalobci tak vznikl nárok na vrácení úvěru s poplatkem za jeho poskytnutí celkem v částce 30 238,81 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na , datum, se žádný z účastníků nedostavil, žalobce se z jednání omluvil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce a žalovaného.4. Soud provedl důkaz potvrzením o provedené platbě ze dne 18. 7. 2023, formulářem smlouvy o úvěru ze dne 18. 7. 2023, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025, ze kterých zjistil, že na účet žalovaného byla dne 18. 7. 2023 připsána částka 18 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . Tato společnost pak měla s žalovaným uzavřít dne 18. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč, který žalovaný zcela vyčerpal, a který se měl žalovaný zavázat vrátit ve lhůtě do 18. 10. 2023 společně s poplatkem 12 238,81 Kč. Žalovaný částku takto obdrženou právnímu předchůdci žalobce nevrátil, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2025 pak byla tato pohledávka postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na žalobce.5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu to co, žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal, tedy 18 000 Kč, a to jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud pak žalovaný tuto částku obdržel od právního předchůdce žalobce jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky, tak takovou smlouvu o úvěru soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdce žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným (přičemž žádné takové informace ze strany právního předchůdce žalobce ani nebyly vyžádány), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce k tomu, jak jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného, uvedl jen lustraci veřejně dostupných databází „ISIR, CEE, CRKI, EUCB“, aniž by ale tuto skutečnost nějak doložil či prokázal, tímto tak porušil zásady odpovědného úvěrování, a případně uzavřenou smlouvu soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal a ve zbývající části žalobu zamítl.11. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Žalobce byl úspěšný co do částky 18 000 Kč na jistině, která byla žalovanému uložena k zaplacení, což představuje poměr úspěchu (v poměru k žalované částce 30 238,81 Kč představující jistinu dluhu) ve výši 59,53% uplatněného nároku, úspěch žalovaného ve zbývající části jistiny (12 238,81 Kč ve které byla žaloba zamítnuta) je ve výši 40,47% uplatněného žalobního nároku, odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce vzniká žalobci právo na úhradu 19,06% vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představující odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu, dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (100 Kč za jeden úkon právní služby) za tři úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby, výzva k plnění) dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 210 Kč, celkem tedy ve výši 4 114 Kč, žalobce má právo na náhradu 19,06% vynaložených nákladů řízení, což činí celkem částku 784 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o povinnosti žalovaného zaplatit přiznané náklady řízení právnímu zástupci žalobce.