41 C 69/2025-46 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou spojenou s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou soudu dne 19. 8. 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 17 966 Kč (reps. částky 12 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 5 966 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 10. 3. 2025 do zaplacení. Uvedla, že společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně“ žalobkyně) s žalovaným uzavřela dne 7. 11. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , a to formou prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný uzavření smlouvy potvrdil zaslanou SMS a platbou na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 11. 2024 na jeho účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, za což byl právní předchůdkyní žalobkyně upomínán. Upomínkou ze dne 9. 3. 2025 byl vyrozuměn o zesplatnění úvěru a vyzván k jeho úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka za žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Dlužná částka ve výši 17 966 Kč sestává z jistiny 12 000 Kč a smluvního úroku v kapitalizované výši 5 966 Kč za dobu do 9. 3. 2025. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že úvěruschopnost žalovaného ověřovala v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a vycházela z prohlášení žalovaného, který uvedl, že není v prodlení s úhradou jakéhokoliv dluhu. Předžalobní výzva mu byla odeslána 16. 4. 2025.2. Jednání ve věci bylo nařízeno na , datum, , žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení jednání požádáno nebylo, žalovaný se k jednání nedostavil, dle ust. 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného.3. Soud provedl důkaz smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , sdělení , právnická osoba, . včetně výpisu z účtu žalovaného za období 9-11/2024, obchodními podmínkami , právnická osoba, , potvrzením o finančních transakcích k úvěrové smlouvě, výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně, upomínkami ze dne 9. 1. 2025, 6. 2. 2025, 9. 3. 2025, předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025 včetně oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího lístku, ze kterých zjistil, že žalobkyně měla s žalovaným uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které dne 7. 11. 2024 zaslala žalovanému na jeho účet částku 12 000 Kč. Žalovaný měl poskytnutou částku vrátit žalobkyni včetně úroku sjednaného ve výši 150 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy je sazebník a obchodní podmínky, se kterým se měl žalovaný seznámit a souhlasit s nimi. Z výpisu z účtu žalovaného za období září až listopad 2024 soud zjistil, že žalovaný je majitelem účtu č. , č. účtu, , počáteční zůstatek činil – 4,48 Kč, konečný 4 795,68 Kč, na tento účet byla žalovanému zasílána mzda společností , právnická osoba, v září 2024 částka 25 446 Kč, v říjnu 2024 částka 21 266 Kč, v listopadu částka 23 497 Kč. Dne 4. 11. 2024 mu byla na účet zaslána půjčka společnosti , právnická osoba, 4 000 Kč a 1 000 Kč, dne 7.11. 2024 půjčka právní předchůdkyně žalobkyně 12 000 Kč. Od měsíce října 2024 tvoří téměř všechny platby žalovaného sázky různým sázkovým společnostem, a to v řádech desítek denně v minimální částce 200 Kč. Úvěr byl žalobkyní ke dni 9. 3. 2025 zesplatněn pro opakované porušení smluvních podmínek. Předžalobní výzva a oznámení o postoupení pohledávky byly žalovanému odeslány 16. 4. 2025 a bylo mu uloženo zaplatit dlužnou částku do tří dnů.4. Soud neprovedl důkaz ostatními žalobkyní doloženými listinami, neboť skutkový stav byl provedeným dokazováním dostatečně zjištěn.5. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1).7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Žaloba je částečně důvodná.9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu toho, co žalovaný od žalobkyně skutečně čerpal, tedy v částce 12 000 Kč. Soud nemá za prokázané, že by žalovaný skutečně uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru a akceptoval tak smluvní podmínky, na základě kterých mu měla vzniknout povinnost poskytnutý úvěr vrátit, tzn. není jednoznačně prokázané, že by se žalovaný s takovýmito podmínkami vůbec seznámil a tyto odsouhlasil. Soud tedy nárok žalobkyně vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od žalobkyně skutečně čerpal, tzn. částku 12 000 Kč včetně úroku z prodlení od 25. 4. 2025 ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, ve znění platném k prvému dni prodlení žalovaného. Soud proto žalobu ve zbývající části, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, zamítl. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán z částky 12 000 Kč od 25. 4. 2025, přičemž předžalobní výzva byla odeslána 16. 4. 2025, žalovanému měla být doručena nejpozději třetí pracovní den, tj. 21. 4. 2025 (následující pondělí), a ve výzvě byla stanovena lhůta k zaplacení tři dny, tj. do 24. 4. 2025. Dnem následujícím se žalovaný dostal do prodlení.10. Nad rámec výše uvedeného soud dále uvádí, že pokud by bylo prokázáno, že žalovaný tuto částku obdržel od předchůdkyně žalobkyně jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tak takovou smlouvu by soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla předchůdkyně žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předc