16 C 197/2025-39 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení celkem částky 28 999,20 Kč spolu s úrokem v částce 1 690,27 Kč a dále s úrokem ve výši 22,32 % ročně jdoucím z částky 14 348,65 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 2 564,82 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 14 348,65 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , jako právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit v 65 týdenních splátkách po 495 Kč, kdy v těchto splátkách je zahrnuta i úhrada částky 17 118 Kč, kterou se v souvislosti s poskytnutým úvěrem žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit vedle vrácení úvěru, a která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v částce 9 817 Kč, tj. s úrokovou sazbou ve výši 88 % ročně sjednanou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, dále odměnu za zpracování zápůjčky v částce 1 500 Kč a částku 3 851 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení. Splatnost poslední splátky přitom byla stanovena na den 21. 3. 2023. Žalovaný však své závazky ze smlouvy nedodržel, když na poskytnutou zápůjčku uhradil pouze částku 2 100 Kč. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení této pohledávky, která jí byla společností , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , kdy toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem. Žalovaný, ač před podáním ještě vyzván, žalobkyni již ničeho dalšího neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Přitom ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, ze dne , datum, a smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní ze dne , datum, a z přílohy k této smlouvě obsahující seznam postupovaných pohledávek, dopisu společnosti , právnická osoba, žalovanému ze dne , datum, spolu s připojeným poštovním podacím lístkem, kterým mu tato společnost oznamuje postoupení pohledávky, jakož i z dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 15. 2. 2024 – předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím lístkem soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která proto pro stručnost v dalším odkazuje.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a společnost , právnická osoba, mezi sebou uzavřeli smlouvu, na základě které tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v dohodnutých 65 týdenních splátkách po 495 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky řádně nesplácel a na poskytnutý úvěr uhradil dosud částku 2 100 Kč. Tato pohledávka pak následně na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky byla postoupena žalobkyni.6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona v tehdy účinném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze uvedla, že žalovaný v žádosti o úvěr, respektive v tzv. zákaznické kartě uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti xxx, jeho měsíční příjem činí xxx Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty. Proto s ohledem na výši příjmu žalovaného, který žalovaný doložil potvrzením Okresní správy sociálního zabezpečení a výši požadovaného úvěru dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tento úvěr je dostatečná.11. Shora citovaný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v ustanovení § 86 odst. 1 uvádí, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivý, a dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Při posouzení schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru přitom vychází z porovnání příjmu a výdajů spotřebitele (§ 86 odst. 2 téhož zákona).12. V daném případě žalobkyně v rovině svých tvrzeních o poměrech žalovaného neuvedla v podstatě ničeho (… žalovaný je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti xxx a jeho měsíční příjem činí xxx Kč …). Žalobkyně proto předně vůbec neunesla břemeno tvrzení ohledně posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Ze zákaznické karty, kterou žalobkyně jako jediný důkaz k prokázání posuzování úvěruschopnosti žalovaného předložila, se pak podává, že čistý příjem žalovaného činil 16 305 Kč, další čisté příjmy domácností činily 21 000 Kč (celkem tedy příjmy domácností činily částku 37 305 Kč a dále, že čistý příjem žadatele byl ověřen pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami za měsíce říjen a listopad 2021, u pracovní smlouvy je přitom na kartě zákazníka rukou psaná poznámka, „1. 10. 2021 - 1. 2. 2022“. „Odhadované měsíční výdaje žadatele“ činí částku 6 100 Kč. Údaje o žalovaném, které obsahuje tzv. zákaznická karta, respektive žádost o spotřebitelský úvěr, jsou tedy jednak rozporné s tím, co tvrdí žalobkyně, když ta uvádí, že příjem žalovaného byl doložen potvrzením Okresní správy sociálního zabezpečení, avšak ze zákaznické karty plyne, že byl doložen dvěma výplatními páskami. Dále si nelze nepovšimnout toho, že pracovní smlouva, kterou žalovaný předložil, byla sjednána pouze na období od 1. října 2021 do 1. února 2022, tedy na období pouhých tří měsíců. Poskytovaný úvěr však byl sjednán na dobu 65 týdnů, tedy období delší než 1 rok, prakticky 14 měsíců. Smyslem zákona o spotřebitelském úvěru samozřejmě není jen to, že poskytovatel úvěru vyhodnotí momentální situaci žadatele o úvěr, ale vytvoří si kvalifikovanou predikci očekávatelnosti splacení úvěru. Samozřejmě u úvěrů dlouhodobých, splatných v horizontu několika let, nebude možné chtít po žadateli o úvěr, aby dokládal, v jaké výši a z jakých zdrojů bude mít například příjem za 10 let, avšak jestliže v okamžiku sjednávání úvěru, tj. dne , datum, bylo zřejmé, že ke konci příštího měsíce žalovanému končí sjednaný pracovní poměr, nutně se vtírá neodbytná otázka, čím žalovaný tento výpadek příjmu v budoucnu nahradí. Soudu přitom není ani jasné, proč jsou v zákaznické kartě uvedeny další čisté příjmy domácnosti v částce 2