16 C 247/2024-74 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 11. října 2024 podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 49 410,05 Kč spolu s úrokem v částce 4 500,68 Kč a dále s úrokem ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 47 910,05 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení v částce 3 615,54 Kč a dále úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 47 910,05 Kč od 28. 9. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne , datum, se žalovaným smlouvu o úvěru registrační číslo , Anonymizováno, , jejíž nedílnou součástí jsou také Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, kdy na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut ze strany žalobkyně nezajištěný neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 52 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 18,63 % ročně, kdy částka poskytnutého úvěru byla žalovanému v souladu s bodem 1.2 smlouvy převedena na jeho běžný účet a který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však tyto splátky řádně nesplácel a z důvodu tohoto porušení smlouvy, a to i přes skutečnost, že žalovaný byl na porušení svých povinností žalobkyní písemně upozorněn, žalobkyně prohlásila všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru ke dni 14. 11. 2023 za okamžitě splatné a zároveň vyzvala žalovaného okamžitému jednorázovému splacení celého jeho závazku vůči žalobkyni. Přitom ke dni 27. 9. 2024 činil dluh žalovaného vůči žalobkyni na nesplacené jistině částku 47 910,05 Kč, na dlužných poplatcích částku 1 500 Kč, na kapitalizovaném úroku do 27. 9. 2024 částku 4 005,68 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení do 27. 9. 2024 částku 3 615,54 Kč, vedle čehož požaduje i úrok a úrok z prodlení běžící do budoucna, smluvní úrok přitom od 27. 9. 2024 ve snížené výši 8,05 % ročně. Žalovaný žalobkyni na tento dluh již ničeho dalšího neuhradil, ač k tomu byl ještě před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzván výzvou ze dne 4. 10. 2024.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Přitom ze smlouvy o úvěru registrační číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, , dopisů žalobkyně žalovanému – upomínek k zaplacení dluhu, dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 9. 8. 2023 – poslední výzvy k zaplacení dluhu spolu s připojenou poštovní dodejkou, dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 16. 11. 2023 – oznámení o zesplatnění úvěru spolu s připojenou poštovní dodejkou, dále z výpisu z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, za období měsíců února až října 2022, dále historického výpisu z úvěrového účtu číslo , č. účtu, a z dopisu zástupkyně žalobkyně žalovanému ze dne 4. 10. 2024 – předžalobní upomínky spolu s připojeným poštovním podacím archem, soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak byla žalobkyní uvedena shora, na než proto pro stručnost v dalším odkazuje.5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 52 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 043 Kč. Žalovaný úvěr řádně neplatil, žalobkyně proto dopisem ze dne 16. 11. 2023 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého zůstatku úvěru.6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), část obsahu smlouvy určili odkazem na smluvní podmínky stranám známé (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného na výzvu soudu uvedla, že žalovaný využil nabídku předschváleného limitu na účelový spotřebitelský úvěr na bydlení s limitem 52 000 Kč se splatností 96 měsíců, kdy v případech, kdy je žalobkyně schopna určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném účtu (případně i jiném) účtu úvěrovaného vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení klienta o výši příjmu v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžaduje žalobkyně zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmu vystavené zaměstnavatelem úvěrovaných, jelikož toto potvrzení nepovažuje z dosavadní praxe za nejvhodnější objektivní zdroj informací a může být snadno předmětem podvodu. Potvrzení o výši příjmu lze vnímat jako náhradní podklad pro doložení příjmu v případech, kdy nelze doložit příjmy z bankovních účtů. Z výše uvedených důvodů se žalobkyně proto spoléhá, pokud to jen možno, na skutečně materiální důkazy, což jsou právě informace z bankovních účtů na dostatečně dlouhou dobu, které jsou objektivně spolehlivější než potvrzení od zaměstnavatele, a plní tak nejvyšší možnou mírou kritérium spolehlivosti informací nutných pro posouzení úvěruschopnosti, za zachování kritéria přiměřenosti, které ohraničuje informace a podklady, které může ještě po úvěrovaných nebo potencionálních úvěrovaných požadovat, což je v souladu s evropskou i českou rozhodovací praxí soudů. Proto předschválený limit úvěrovaného byl generován na základě dlouhodobého vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu úvěrovaného (žalovaného), v rámci kterého byl stanoven příjem na základě transakcí na běžném účtu, který vstupoval do výpočtu platební kapacity, a to na částku 22 206 Kč, přičemž tento příjem byl napočítán jako medián příjmů žalovaného na běžném účtu za období měsíců únor až červen 2022 a výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity činily 14 580 Kč (pravidelné výdaje, tj. inkaso, SIPO, trvalé příkazy pravidelné, jednorázové příkazy, nepravidelné výdaje, tj. transakce debetní kartou včetně výběru z bankomatu, nepravidelné výdaje jsou ponižovány koeficientem dle velikostí příjmu, náklady na úvěrové služby). Na základě toho byla platební kapacita vypočtená systémem stanovena na částku 7 626 Kč a platební kapacita pro splátku úvěru ve výši 1 043 Kč je tedy dostatečná. Dále byla zjišťována zadluženost úvěrovaného, rovněž z transakcí úvěrovaného, ověřovány doklady žalovaného, insolvence a podobně. Na základě toho žalobkyně dospěla před uzavřením úvěrové smlouvy k závěru, že žalovaný je bonitní, tedy že byl schopen po odečtení všech výdajů s ohledem na výši svého měsíčního příjmu poskytnutý úvěr splácet.11. S výše uvedeným závěrem žalobkyně o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr se soud neztotožňuje. Žalobkyně o příjmech a výdajích žalovaného a jejich struktuře v podstatě netvrdila ničeho. Odkazovala se přitom na výpis z bankovního účtu žalovaného, který jí dle jejího tvrzení sloužil jako podklad pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného a zjištění a ověření jeho příjmů a jeho výdajů. Žalobkyně dále na výzvu soudu k prokázání těchto svých tvrzení soudu předložila též výpis z běžného účtu žalovaného číslo , č. účtu, , tedy výpis všech obratů na tomto účtu, podle nichž žalobkyně fin