16 C 311/2025-32 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 25. listopadu 2025 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 17 683 Kč spolu s úrokem v částce 27 325,17 Kč a úrokem ve výši 20,5 % ročně jdoucím z částky 16 879,94 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 11 672,76 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 16 879,94 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , smlouvu o zápůjčce číslo , hodnota, , kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost , právnická osoba, žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce vedle poskytnuté zápůjčky i částku 5 732 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % ročně sjednanou v čl. 4 Smluvních podmínek ve výši 2 238 Kč, dále odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 494 Kč, to vše formou 60 týdenních splátek po 379 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 5. 2017, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 5. 2016 a právní předchůdkyni žalobkyně proto v souladu s článkem 18 Smluvních podmínek vzniklo dne 2. 5. 2016 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné zápůjčce částku 16 879,94 Kč a na dlužném poplatku částku 5 560,83 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená půjčka ve výši 16 879,94 Kč dále úrokem ve výši 20,5 % ročně sjednaným v čl. 4 Smluvních podmínek a v souladu s čl. 18 Smluvních podmínek také úrokem z prodlení v zákonné výši, a to od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu splátky dlužné částky. Tato pohledávka za žalovaným pak byla žalobkyni postoupena právní předchůdkyní žalobkyně se všemi právy s ní spojenými smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností k témuž dni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalobkyně přitom tvrdila, že k tomuto dni činila výše pohledávky bez příslušenství částku 22 440,77 Kč a její příslušenství pak tvoří úroky v částce 27 325,17 Kč, dále úrok ve výši 20,5 % ročně a úroky z prodlení v zákonné výši, nabíhající z neuhrazené zápůjčky ve výši 16 879,94 Kč až do jejího zaplacení. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni podání žaloby bylo žalovaným dále uhrazeno 966,13 Kč a žalovaná pohledávka tak sestává z dlužné částky zápůjčky ve výši 16 879,94 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 4 594,70 Kč, který se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši 2 017,94 Kč a neuhrazené části poplatku za administrativní zpracování za půjčky ve výši 2 576,76 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 27 325,17 Kč z dlužné částky půjčky do postoupení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 11 672,76 Kč z dlužné částky půjčky do postoupení, úroků jdoucích ve výši 20,5 % ročně z dlužné částky půjčky, tj. částky 16 879,94 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení a z úroků z prodlení v zákonné výši jdoucích z dlužné částky půjčky, tj. z částky 16 879,94 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl přitom před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky, dlužná částka však přesto uhrazena nebyla.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, a smluvních podmínek této smlouvy o zápůjčce, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společnosti , právnická osoba, a žalobkyní dne , datum, , přílohy číslo , hodnota, k této smlouvě o postoupení pohledávek – podstatné části výpisu seznamu postoupených pohledávek, dopisu společnosti , právnická osoba, žalovanému ze dne , datum, - oznámení o postoupení pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 22. 5. 2024 - výzvy před podáním žaloby, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto v dalším pro stručnost odkazuje.5. Soud proto předně na základě shora prokázaných skutečností dospěl k závěru, že společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), když společnost , právnická osoba, se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinili smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Přitom se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle něhož s ohledem na přechodná ustanovení obsažená v § 164 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud otázku platnosti uzavřené smlouvy posuzoval. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ze strany právní předchůdkyně žalobkyně.6. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.7. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně posoudila jeho schopnost splácet tuto poskytnutou zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného s tím, že tyto poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Ke konkrétním poměrům žalovaného, tedy jaké byly jeho příjmy a výdaje žalobkyně neuvedla ničeho s tím, že nemá zákaznickou kartu aktuálně k dispozici, a tuto doloží ihned poté, co jí od společnosti , právnická osoba, obdrží, což však dosud neučinila.8. Žalobkyně proto ani v rovině svých tvrzení neuvedla, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že náležitě posoudila schopnost žalovaného poskytnutou za půjčku splácet. Žalobkyně proto pouze v obecné rovině tvrdila, že tuto povinnost její právní předchůdkyně splnila, ovšem už neuvedla, co přitom zjistila a jak danou situaci vyhodnotila. Neunesla tak v tomto ohledu ani břemeno tvrzení.9. Za této situace proto smlouva uzavřená se žalovaným jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti a plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni pouze to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka 17 000 Kč a žalovaný na poskytnutou zápůjčku již zaplatil částku 1 257,36 Kč, pak žalobkyně má nárok na zaplacení zbývající dlužné částky 15 742,64 Kč (17 000 Kč – 1 257,36 Kč); přitom tato pohledávka se stala splatnou prokazatelně nejpozději na základě předžalobní výzvy ze dne 22. 5. 2024 zaslané žalovanému, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné pohledávky do 6. 6. 2024. Ode dne 7. 6. 2024 je proto žalovaný v prodlení s plněním celého svého peněžitého dluhu vůči žalobkyni, která je tak podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, oprávněna požadovat i zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení.10. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku