Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 131 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Tvrdila, že v souvislosti s rozvodem manželství účastníků tito uzavřeli , datum, dohodu o vypořádání vzájemných majetkových poměrů a společného bydlení pro dobu po rozvodu, ve které se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni na vypořádání společného jmění částku 100 000 Kč do dvou let od právní moci rozsudku o rozvodu. Ten nabyl právní moci 26. 6. 2023, avšak žalovaný dosud přes opakované upomínky nic nezaplatil. Kromě úhrady vypořádacího podílu žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty 31 900 Kč, k jejíž úhradě ve výši 0,1 % denně z dlužné částky se žalovaný v dohodě zavázal pro případ prodlení; smluvní pokuta je kapitalizována za období od 27. 6. 2025 do 11. 5. 2026.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.V souladu s § 115a občanského soudního řádu soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s tímto postupem soudu souhlasili.Takto bylo zjištěno následující: V souvislosti s řízením o smluveném rozvodu manželství účastníků vedeným u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , spisová značka, a s vypořádáním jejich společného jmění se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni na úplné vypořádání částku 100 000 Kč do dvou let od právní moci rozsudku o rozvodu. Pro případ prodlení se splněním této povinnosti na sebe převzal závazek k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (smlouva o vypořádání vzájemných majetkových poměrů a společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství z 23. 6. 2023). Rozsudek zdejšího soudu č. j. , spisová značka, , kterým bylo manželství účastníků rozvedeno podle § 757 občanského zákoníku, nabyl právní moci , datum, .Z § 736 – 742 občanského zákoníku vyplývá, že v případě zániku společného jmění manželů se provede jeho vypořádání, a to primárně dohodou manželů. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jeho výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a neujednají-li si strany jinou výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 citovaného nařízení výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Žaloba je důvodná.Vzhledem k tomu, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno podle § 757 občanského zákoníku, bylo povinností žalovaného splnit závazek ze smlouvy o vypořádání, tedy zaplatit žalobkyni do 26. 6. 2025 vypořádací podíl 100 000 Kč. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že tak učinil, a proto soud žalobě vyhověl. Současně zavázal žalovaného ke splnění druhotných povinností, které mu vznikly v důsledku prodlení. Jednak k úhradě smluvní pokuty 31 900 Kč, tj. 0,1 % ze 100 000 Kč za každý den prodlení od 27. 6. 2025 do 11. 5. 2026, jednak k úhradě zákonného úroku z prodlení podle nařízení vlády ode dne následujícího po splatnosti vypořádacího podílu, který je prvním dnem prodlení.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a přiznal ji žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, a to v celkové částce 30 068,90 Kč, která sestává ze soudního poplatku za žalobu 5 276 Kč a z nákladů právního zastoupení, konkrétně z odměny advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba) po 6 380 Kč podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů za tyto úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a z náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z částek odměn a náhrad 4 302,90 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu.