17 C 269/2025-32 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 52 850,92 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Uvedla, že , datum, právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a inkasním poplatkem 2 700 Kč, celkem částku 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splatnou 16. 8. 2024. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal k úhradě smluvní pokuty. Žalobkyně požaduje nesplacenou jistinu úvěru 13 332,46 Kč, nesplacený úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 660,80 Kč, dlužné poplatky za poskytnutí úvěru 6 300 Kč, administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 780,46 Kč a inkaso 2 314,29 Kč a smluvní pokutu 7 500 Kč. Dále žalobkyně tvrdila, že , datum, právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a inkasním poplatkem 2 700 Kč, celkem částku 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, poslední splatnou 10. 3. 2024. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal k úhradě smluvní pokuty. Žalobkyně požaduje nesplacenou jistinu úvěru 8 060,11 Kč, nesplacený úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 264,29 Kč, dlužné poplatky za poskytnutí úvěru 3 675 Kč, administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 038,60 Kč a inkaso 1 350 Kč a smluvní pokutu 7 500 Kč. Obě pohledávka měly být postoupeny na žalobkyni 12. 3. 2025.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně požadavku na zaplacení části smluvní pokuty 1 081,87 Kč ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu.4. Podle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek z 12. 3. 2025 včetně přílohy a zjistil, že původní věřitelka postoupila žalované pohledávky ze smluv o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, na žalobkyni, a to pod pořadovými čísly 1497 na straně 35 a 298 na straně 7 přílohy smlouvy o postoupení.5. K nároku 1 žaloby soud zjistil, že společnost , právnická osoba, ., poskytla žalovanému , datum, v hotovosti částku 15 000 Kč jakožto úvěr, který se žalovaný zavázal vrátit společnosti navýšený o náklady 12 888 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků 761 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a poplatku za hotovostní inkaso plateb 2 700 Kč, a to v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, počínaje 16. 7. 2023 (smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Při žádání o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, má jedno vyživované dítě do 26 let, bydlí v nájmu, je zaměstnaný na dobu do 31. 10. 2023 v , právnická osoba, , že jeho měsíční mzda činí 19 013 Kč, jeho měsíční výdaje představují platby za bydlení/energie 4 245 Kč a za dopravu/jídlo/osobní náklady 4 860 Kč, současně splácí 1 992 Kč na další půjčky a je majitelem bankovního účtu; matematickým výpočtem tak v kolonce použitelný měsíční příjem byla vyplněna částka 7 916 Kč. Údaje byly ověřeny z výplatních pásek za únor až duben 2023, pracovní smlouvy a jejího dodatku a nájemní smlouvy a evidenčního listu (žádost o úvěr a zmíněné listiny). Žalovaný uhradil v období od 17. 6. 2023 do 15. 11. 2023 celkem 3 500 Kč (historie transakcí ke smlouvě).6. K nároku 2 žaloby bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, ., poskytla žalovanému 10. 1. 2023 v hotovosti částku 15 000 Kč jakožto úvěr, který se žalovaný zavázal vrátit společnosti navýšený o náklady 12 888 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků 761 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu 2 077 Kč a poplatku za hotovostní inkaso plateb 2 700 Kč, a to v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, počínaje 10. 2. 2023 (smlouva o úvěru č. , hodnota, ). Při žádání o úvěr žalovaný uvedl, že je svobodný, má jedno vyživované dítě do 26 let, bydlí v nájmu, je zaměstnaný na dobu do 30. 4. 2023 v , právnická osoba, , že jeho měsíční mzda činí 18 726 Kč, jeho měsíční výdaje představují platby za bydlení/energie 4 500 Kč a za dopravu/jídlo/osobní náklady 12 000 Kč a je majitelem bankovního účtu; matematickým výpočtem tak v kolonce použitelný měsíční příjem byla vyplněna částka 2 226 Kč. Údaje byly ověřeny z výplatní pásky za listopad 2022 a pracovní smlouvy (žádost o úvěr a zmíněné listiny). Žalovaný uhradil v období od 11. 1. 2023 do 15. 11. 2023 celkem 13 500 Kč (historie transakcí ke smlouvě).7. Podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1). Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1). Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel požadovat zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť jinou výši si strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Žaloba je částečně důvodná.9. Předmětem podnikatelské činnosti právní předchůdkyně žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru, a vystupuje tedy z pozice poskytovatele ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb. Oproti tomu žalovaný je typickým spotřebitelem ve smyslu tohoto zákona. Ustanovení § 87 odst. 1 ve spojení s § 86 o následku v podobě neplatnosti právního jednání navazuje na předchozí právní úpravu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., které bylo podle důvodové zprávy začleněno do zákona o spotřebitelském úvěru, aby byl posílen princip zodpovědného úvěrování a ochrana spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, tedy že jsou úvěry poskytovány nikoliv s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti se přitom rozumí vysoce kvalifikovaná činnost poskytovatele úvěru, jakožto profesionála v daném oboru, vyvíjená v souladu se zásadami poctivého obchodního styku a – objektivně chápáno - v nejlepším zájmu spotřebitele; činnost má směřovat k ověření, zda je žadatel o spotřebitelský úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinný rozpočet (reálné příjmy a výdaje) a v závislosti na nastavenou frekvenci splácení bez problémů schopen úvěr splácet. Toto je velmi individuální, protože u osob s totožným příjmem tomu může být jinak s ohledem na jejich závazky, vyživovací povinnosti atd. Poskytovatel musí vzít v úvahu konkrétní situaci, konkrétního spotřebitele a konkrétní spotřebitelský úvěr. Obecně je totiž kladen velký důraz na ochranu spotřebitele před vlastní neschopností splácet a