40 C 2/2026-33 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 12 960,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 11. 10. 2021 s žalovanou uzavřela společnost , právnická osoba, . (dále jen „poskytovatel úvěru“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaná obdržela hotovost ve výši 20 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala splácet také úrok v pevné výši 1 925 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 9 800 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 859 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč (dále jen „úhrady za služby“). Celkovou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaná zavázala splatit ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka byla splatná do 11. 12. 2022. Žalovaná po uzavření smlouvy uhradila celkem 30 345 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl uhrazen ve lhůtě splatnosti, tj. k 12. 12. 2022, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 4 544,15 Kč od 12. 12. 2022 dále úrokem s úrokovou sazbou 15 % ročně. V důsledku prodlení vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši z jistiny a z dosud nezaplacené části úroku 115,05 Kč a dále právo na smluvní pokutu (ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, s účinností od 25. 3. 2025, což bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení neuhrazené jistiny 4 544,15 Kč, úroku ve výši 115,05 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč, úhrady za administrativní činnost ve výši 265,51 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v místě bydliště ve výši 514,29 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 121,29 Kč, úroku vyčísleného od 12. 12. 2022 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 497,70 Kč, a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 1 535,62 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru 4 544,15 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 4 659,20 Kč od , datum, do zaplacení. Ač byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána k úhradě, svůj dluh neuhradila.2. Dle tvrzení žalobkyně poskytovatel úvěru před poskytnutím úvěru provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalované ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. Posouzení provedl na základě informací, které mu žalovaná poskytla v žádosti o úvěr, a ověřil z žalovanou doložených dokladů (výpisu z bankovního účtu, pracovní smlouvy, výplatních pásek spolužadatele). Dále provedl lustraci žalované v NRKI, BRKI, SOLUS a ISIR. Po ověření informací neměl poskytovatel důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 3. 2026, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalované.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že poskytovatel úvěru uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytl finanční částku – spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti s tím, že úvěr a související poplatky bude žalovaná splácet v měsíčních splátkách po 2 656 Kč po dobu 14 měsíců, poslední splátka byla splatná do 11. 12. 2022. Úrok byl sjednán pevnou částkou 1 925 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč, a za inkaso plateb v hotovosti částkou 3 600 Kč. Dále bylo sjednáno, že nezaplatí-li dlužník jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné částky, ohledně níž je v prodlení, za každý den prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v max. výši 500 Kč. Po splatnosti úvěru se se neuhrazená jistina úvěru úročí úrokovou sazbou 15 % ročně. K naplnění povinnosti posouzení úvěruschopnosti žalované stran poskytovatele úvěru provedl soud důkaz žádostí o úvěr, výpisy z účtu žalované k příjmu žalované, pracovní smlouvou manžela a třemi výplatními páskami manžela a zjistil, že žalovaná uvedla, že je na mateřské/rodičovské, její příjem v podobě rodičovského příspěvku činí 8 400 Kč a ten doložila výpisy z účtu za 3 měsíce. Má jedno vyživované dítě, bydlí u rodičů, má střední vzdělání. Jako náklady hrazené výlučně žalovanou na bydlení uvedla částku 1 000 Kč, a za dopravu, jídlo či osobní náklady částku 6 320 Kč. Náklady hrazené domácností na bydlení činí 1 500 Kč, na dopravu, jídlo či osobní náklady částku 9 520 Kč. Splátky stávajících půjček hrazených domácností činí 2 656 Kč. Za této situace by příjem žalované nestačil k hrazení splátek úvěru, při započtení příjmu manžela ve výši 11 480 Kč, ověřeného pracovní smlouvou a třemi výplatními páskami, byla žalovaná vyhodnocena jako úvěruschopná. Ačkoliv svůj příjem žalovaná doložila, ke svým výdajům žalovaná nedoložila ničeho. Žalobkyně soudu nepředložila žádné doklady, z nichž by bylo možné dovodit, že poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy výdaje žalované (a její domácnosti) ověřoval, nebo že zkoumal majetkové poměry žalované v některém z veřejně dostupných registrů dlužníků. S ohledem na uvedené, jak je vysvětleno níže, soud posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou. Z transakční historie pak soud zjistil, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem 30 345 Kč. K otázce aktivní legitimace žalobkyně ve sporu soud provedl důkaz oznámením o postoupení pohledávky z 2. 4. 2025 a zjistil, že právní předchůdkyně oznámila žalované postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Z výzvy ze dne 17. 7. 2025 vč. podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala před podáním žaloby k úhradě dluhu. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.6. Žaloba je důvodná pouze částečně, a to z jiných právních důvodů, než uvádí žalobkyně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86). Nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Podle věty druhé § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění platném do 28. 5. 2022 se této neplatnosti musí spotřebitel dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Ustálená judikatorní praxe však zastává názor, že neposoudí-li poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.7. Žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť neprokázala, že by zkoumala a ověřila výdaje žalované, ani že by provedla lustraci žalované v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání spolehlivých (tedy ověřených) informací o žadatelových příjmech a výdajích. Z toho, co žalovaná uvedla, je zřejmé, že jediný příjem žalované je rodičovský příspěvek 8 400 Kč. Byť nízký příjem žalované žalobkyně „vyřešila“ tím, že společně s ním započetla příjem manžela, aby úvěr žalované vůbec poskytla, výdaji žalované, příp. výdaji její domácnosti se nezabývala vůbec. Stejně tak žalovanou (ani jejího manžela) nelustrovala s dostupných databázích dlužníků, aby vyloučila, že jeden či druhý mají další splatné závazky. Za této situace nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k