40 C 44/2026-18 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 12 996 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 9. 2025 na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela se společností , právnická osoba, jako postupitelem (dále také jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), nabyla pohledávku za žalovanou. Postoupená pohledávka má původ ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz uzavřela, a na jejímž základě žalované dne 26. 6. 2024 poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč převodem na její účet č. , č. účtu, , v. s. , hodnota, . Spolu s úvěrem měla žalovaná uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 200,11 Kč a úrok ve výši 295,89 Kč. Splatnost byla sjednána na 26. 7. 2024. Dne 4. 7. 2024 byl uzavřen dodatek ke Smlouvě, kterým byla splatnost prodloužena do 5. 8. 2024. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, žalovaná byla povinna doložit výplatní pásky za 2 měsíce, výpis z bankovního účtu nebo daňové přiznání. Poskytovatel úvěr současně žalovanou lustroval v databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB a NKRI. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla opakovaně upomínána. Po zohlednění dílčích plateb ze strany žalované ve výši 1 500 Kč činí dlužná částka 12 996 Kč, skládající se z nesplacené jistiny 10 000 Kč a poplatku za sjednání úvěru 2 996 Kč. Ačkoliv byla žalovaná před podáním žaloby žalobkyní písemně vyzvána k úhradě dlužné částky, dlužnou částku neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 22. 4. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila. Dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, z 26. 6. 2024, listiny nazvané Úvěruschopnost klienta k půjčce č. , hodnota, , informace o účtu žalované, potvrzení o provedení transakce z 26. 6. 2024, dodatku ke smlouvě o půjčce z 4. 7. 2024 a oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k úhradě ze dne 10. 9. 2025 vč. podacího lístku, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru s tím, že se zavázala žalované poskytnout úvěr v celkové výši 10 000 Kč s roční úrokovou sazbou 36 %, tj. 295,89 Kč. Poplatek za sjednání úvěru činil 4 200,11 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úroků a poplatku splatit do 30 dnů ode dne odeslání finančních prostředků z úvěru žalované, tato splatnost byla prodloužena do 5. 8. 2024. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalovaná na účet uvedený ve smlouvě pod svým rodným číslem jako variabilním symbolem obdržela dne 26. 6. 2024 částku ve výši 10 000 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, tak, že toliko od ní vyžádala informace o příjmu a výdajích, avšak z předložených listin neplyne, že by tyto údaje jakkoli, ať už z výplatních pásek, daňového přiznání nebo výpisu z účtu také ověřila. Ačkoliv žalobkyně tvrdí, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou lustrovala v dostupných databázích, nic takového z předložených listin nevyplývá. Ve formuláři je toliko uvedena kolonka „kontrola insolvence“, „kontrola CEE“ a „kontrola v databázi EUCB“, avšak údaje jsou nevyplněné. Žalovaná uvedla příjem zaměstnance 28 000 Kč, a výdaje ve výši 5 000 Kč jako náklady na bydlení a 3 000 Kč jako ostatní výdaje. Žalovaná při výpočtu maximální výše pro poskytnutí úvěru započetla pouze 5 000 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně úvěruschopnost žalované nezkoumala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 9. 2025 a předžalobní výzvy z téhož data včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně žalované oznámila postoupení pohledávky a vyzvala ji k úhradě dluhu. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl.5. Žaloba je důvodná pouze částečně. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době. Je-li předmětná smlouva sjednána jako spotřebitelská, přičemž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli (§ 2 odst. 1), je poskytovatel povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86). Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ nesplní-li poskytovatel tuto svou povinnost, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení č. 351/2013 Sb., pokud si jinou výši strany neujednaly. Podle jeho § 2 výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.6. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně dostála své zákonné povinnosti (řádně) zkoumat úvěruschopnost žalované a vzhledem k tomu je smlouva o úvěru neplatná. Soud byl přitom na jednání připraven poučit žalobkyni podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., že je povinna tvrdit a označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že právní předchůdkyně řádně zkoumala a ověřovala příjmy a výdaje žalované v rámci zkoumání úvěruschopnosti žadatele, jakož i o tom, že pokud žalobkyně nesplní svou povinnost dle této výzvy, neunese důkazní břemeno a bude ve věci neúspěšná. Soud připomíná, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, podle které je povinností účastníků řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení), a dále nabídnout k prokázání těchto skutkových tvrzení důkazy (povinnost důkazní). Žalobkyně se k jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila práva být soudem poučena ve shora uvedeném smyslu, neboť soud má poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. pouze při ústním jednání, a nikoliv mimo něj.7. Žalovaná získala na úkor žalobkyně majetkový prospěch v podobě poskytnuté částky bez právního důvodu a je povinna ji vrátit jako bezdůvodné obohacení. Ve vztahu k povinnosti žalované vrátit bezdůvodné obohacení aplikoval soud § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ. Spotřebitel povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Pokud jde o možnosti a schopnosti zaplatit dlužnou jistinu úvěru, žalovaná byla v řízení zcela pasivní. Ničeho netvrdila (natož aby doložila) o tom, že by nebylo v jejích možnostech poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit ode dne následujícího po dni, kdy byla prokazatelně připsána na její bankovní účet a ocitla se tak v její dispozici. Současně se ani nedostavila k jednání soudu. Povinnost tvrdit (a prokázat), že není v možnostech a schopnostech spotřebitele jistinu vrátit poté, co ji na základě neplatné smlouvy obdržel, leží plně na spotřebiteli, a nikoliv na poskytovateli úvěru. Žalovaná na svůj účet obdržela dne 26. 6. 2024 částku ve výši 10 000 Kč, od následujícího dne poté měla možnost takto poskytnutou jistinu úvěru vrátit (neboť nijak netvrdila, že by takovou možnost neměla a tato skutečnost ani nijak nevyšla v průběhu řízení najevo). A protože tak neučinila, dostala se dalším dnem do prodlení s úhradou této nesplace