122 C 17/2021-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené ve výroku I. rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dne [datum]. Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru splácet v 36 měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje říjnem 2019. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z důvodu prodlení žalovaného došlo k datu [datum] k zesplatnění celého úvěru. Předmětem řízení je zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], úroku ke dni zesplatnění úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], náhrady nákladů ve výši [částka] a úroku za poskytnutí úvěru z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 100,45 % ročně, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně svou neúčast omluvila, žalovaný svou neúčast neomluvil. 4. Úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ke dni [datum]. 5. Listinou označenou„ hodnocení klienta“ bylo prokázáno, že žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání [částka]. U výdajů je uvedena částka na bydlení [částka], životní minimum [částka]. 6. Výpisem z nebankovního registru klientských informací (NRKI) bylo prokázáno, že kód příznaku žalovaného byl 16: smlouva hodnocena jako špatná (negativní příznak). 7. Výpisem z registru [příjmení] bylo prokázáno, že žalovaný nebyl v tomto registru evidován ke dni [datum]. 8. Pracovní smlouvou bylo prokázáno, že žalovaný byl zaměstnán od [datum] na dobu neurčitou. Výpisy z účtu žalovaného a mzdovými listy bylo prokázáno, že žalovanému byla vyplacena mzda za červen 2019 ve výši [částka], za červenec 2019 ve výši [částka]. 9. Smlouvou o úvěru [číslo] dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku [částka]. Žalovaný se zavázal celkem zaplatit částku [částka] ve splátkách po [částka] (počet splátek 39), úroková sazba byla sjednána ve výši 162,40 % ročně. 10. Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho účet připsána částka [částka] dne [datum] z účtu žalobkyně. 11. Kartou klienta k předmětné smlouvě bylo prokázáno, že žalovaný uhradil celkem částku [částka]. 12. Výzvami k zaplacení ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně vyhotovila výzvy adresované žalovanému k zaplacení úvěru. Žalobkyně neprokázala, že výzvy byly odeslány žalovanému. 13. Předžalobní výzvou ze dne [datum] adresovanou žalovanému bylo prokázáno, že byl vyzván k okamžité úhradě žalované částky. Výzva byla žalovanému odeslána dne [datum] (prokázáno podacím archem). 14. Z předsmluvního formuláře, prohlášení klienta, oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře soud neučinil zjištění rozhodná pro posouzení věci. 15. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz„ vyjádřením znalce k problematice úročení pohledávek“. 16. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: dne [datum] žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka]. Žalovaný žalobkyni vrátil částku [částka]. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky výzvou, která mu byla odeslána dne [datum]. 17. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru („ ZoSÚ“) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 18. Podle ust. § 87 odst. 1 (ZoSÚ) poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Po právní stránce byla smlouva posouzena jako smlouva o úvěru (§ 2395 občanského zákoníku). Soud se zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015-39). 20. Žalobkyně neunesla břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr, protože výdaje žalovaného na bydlení neověřila a další výdaje nebyly zjišťovány vůbec. Pouze údaje o příjmové stránce nejsou dostatečné pro vyhodnocení úvěruschopnosti. Soud poukazuje na to, že při prověřovaní schopnosti žalovaného splácet žalobkyně měla mít pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, neboť„ klientova smlouva byla hodnocena jako špatná“ (odst. 5 odůvodnění). 21. Smlouva o úvěru je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 87 odst. 1 ZoSÚ, § 588 občanského zákoníku). Soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], [anonymizováno] proti [anonymizována dvě slova] [číslo]). Jedná se o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ). 22. Plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno jeho plnění podřadit pod jeho povinnost zakotvenou v ust. § 87 věty třetí ZoSÚ a při posouzení nároku žalobkyně plnění žalovaného zohlednit. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 občanského zákoníku každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu ust. § 2993 občanského zákoníku, pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě, č. j. 15 Co 290/2020-42). 23. Zaplatil-li žalovaný z neplatné smlouvy žalobkyni částku [částka], je proto třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná ve výši [částka]. Žalovaný se dostal do prodlení doručením předžalobní výzvy. Za situace, kdy žalobkyně výzvu odeslala dne [datum] a požadovala„ okamžité plnění“, lze dospět k závěru, že splatnost nastala [datum]. Zákonný úrok z prodlení (§ 1968, § 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) byl proto přiznán ode dne [datum]. Za předchozí období byla žaloba ve vztahu k úroku z prodlení zamítnuta (II. rozsudku). 24. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení poplatků, smluvní pokuty a úroků (II. rozsudku). 25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.