19 C 306/2020-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu v Ostravě dne 25. 9. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 410 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že: „ Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně - [právnická osoba] - smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 2. 10. 2018. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 7 410 Kč splatnou dne 8. 12. 2018 a žalovaný se ji zavázal vrátit. Žalovaný úvěr čerpal tak, že mu byl zaslán na účet č. [bankovní účet], ale do uvedeného data jej nevrátil. Pohledávku za žalovaným žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaný nedostál svým povinnostem a na čerpaný úvěr nic nezaplatil, žalobkyně se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru.“ 2. Žalovaná strana se k žalobě nikterak nevyjádřila, byť byla soudem vyzvána. 3. K ústnímu jednání konanému dne 11. 2. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaná strana svou neúčast nikterak neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud provedl důkazy následujícími listinami: -) karta klienta - výpis z IT systému u původního věřitele s údaji o úvěrové smlouvě, -) jednotlivá smlouva o úvěru ze dne 2. 10. 2018, -) obchodní podmínky původního věřitele (Rámcová smlouva o úvěru), -) výpis z účtu o přijetí platby ve výši 1 Kč žalovaného na účet původního věřitele, -) výpis z účtu původního věřitele o poskytnutí úvěru ze strany původního věřitele, -) faktura původního věřitele vystavena žalovanému k úhradě, -) upomínky k zaplacení dlužné částky adresované žalovanému, -) předžalobní upomínka ze dne 26. 5. 2020 včetně poštovního podacího archu, -) sdělení [právnická osoba] ze dne 4. 12. 2020 na čl. 13. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 2. 10. 2018 soud zjistil, že jako účastníci této smlouvy jsou uvedeni na straně věřitele předchůdkyně žalobkyně a na straně klienta žalovaný. Z obsahu této listiny soud nezjistil, že by smlouva o tomto obsahu byla mezi stranami uzavřena, když listina neobsahuje ani podpis žalovaného, ani z ní neplyne nahrazení tohoto podpisu jinými prostředky formou komunikace na dálku. Z provedeného dokazování vůbec nevyplynulo, že by při registraci a uzavření smlouvy byl proveden jakýkoli proces k ověření identity žalované strany jako jednající osoby. Z potvrzení o provedené platbě (resp. výpisu z účtu č. [bankovní účet]) a sdělení [právnická osoba] ze dne 4. 12. 2020 vzal soud za prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla dne 2. 10. 2018 částku 7 800 Kč na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je žalovaný. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 26. 5. 2020 vč. podacího lísku soud zjistil, že žalovaná strana byla před podáním žaloby seznámena se skutečností, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za ní přešla na žalobkyni a zároveň byla vyzvána k plnění výzvou odeslanou 26. 5. 2020. Postoupení pohledávky tak, jak je tvrzeno a prokazováno v žalobě, soud zjistil též ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2020. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 6. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Neuvedla žádná tvrzení ani neoznačila žádné důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalovaného - např. skrze kontrolu občanského průkazu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. 7. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 800 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalovaného dne 2. 10. 2018 a k plnění jej vyzvala výzvou odeslanou 26. 5. 2020. 8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění („ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za to, že předmětná pohledávka původního věřitele ([právnická osoba]) za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni. 11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 7 800 Kč. Žalovaná strana se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 7 410 Kč, kterou žalobkyně nárokovala. Vzhledem k tomu, že se žalovaná strana dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni také úroky z prodlení - dle § 1970 občanského zákoníku a zavázal žalovaného k zaplacení úroků z prodlení od 4. 6. 2020, a to v sazbě vycházející z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení. Soud vyšel z toho, že bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a první prokázaná výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 26. 5. 2020. Dle § 573 o. z. se pak tato výzva považuje za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 31. 5. 2020. Žalovanému musí být poskytnuta alespoň třídenní lhůta k plnění (do 4. 6. 2020) a tedy od 5. 6 2020 je žalovaný v prodlení s plněním. 12. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když další nároky žalobkyně vycházejí z ujednání smlouvy, která byla v celém rozsahu soudem shledána absolutně neplatnou. Z těchto ujednání proto smluvním stranám nevznikly žádná práva a povinnosti, na základě kterých by soud mohl žalovaného zavázat k plnění. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci téměř zcela úspěšná a soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Tato sestává z odměny advokáta ve výši 600 Kč za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (3 x 200 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Nakonec soud přiznal žalobkyni 21 % DPH z částky 900 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., a částku 400 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. 14. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná strana zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.