19 C 314/2021-20 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 014,44 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že„ žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 9. 2019 mezi společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 2. 4. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 23. 3. 2020. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč, který byl splatný dne 23. 3. 2020. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [webová adresa] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 30 000 Kč a splatností dne 23. 3. 2020. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 2. 4. 2019 na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem smlouvy o úvěru [anonymizováno]. Žalovaný se dle smlouvy o úvěru, jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 23. 3. 2020. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale nebyl žalovaným do dne podání žaloby uhrazen v celé výši. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou před-žalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 6. 4. 2021. Celková výše nároků žalobce činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného celkem 49 014,44 Kč, nejpozději splatných dne 23. 3. 2020. Předžalobní výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 6. 4. 2021.“ 2. K ústnímu jednání, které se konalo dne 7. 12. 2021, se žádný z účastníků nedostavil, přičemž neúčast omluvila pouze žalobkyně, která souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení, jak mu umožňuje § 101 odst. 3 zákona číslo 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a při rozhodování vyšel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním: Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru datované 2. 4. 2019 soud nic podstatného nezjistil, neboť tyto listiny nejsou ze strany žalovaného podepsány a soudu nebyly předloženy žádné důkazy svědčící o tom, že by je žalovaný skutečně uzavřel prostřednictvím dálkové komunikace. Naopak z potvrzení o platbě (jakož i ze sdělení společnosti [právnická osoba] ze dne 11. 10. 2021) soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet náležející žalovanému částku 30 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy vč. podacího lísku soud zjistil, že žalovaná strana byla před podáním žaloby seznámena se skutečností, že pohledávka předchůdkyně žalobkyně za ní přešla na žalobkyni a zároveň byla vyzvána k plnění výzvou odeslanou 6. 4. 2021 se splatností tří dnů od doručení výzvy. 4. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 5. Soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázané, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou stranou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu nepodepsanou listinu nadepsané smlouvy, nicméně z těchto listin se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by jejich text odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně nedoložila ani žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva podepsána a uzavřena. Neoznačila žádná tvrzení ani důkazy týkající způsobu ověření totožnosti žalovaného např. skrze kontrolu občanského průkazu či skrze verifikační platbu, elektronický podpis nebo jiné prostředky ověření totožnosti jednajícího pro účely elektronické komunikace. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč pomocí bezhotovostního převodu na účet žalovaného a k plnění jej vyzvala výzvou odeslanou 6. 4. 2021 se stanovenou třídenní lhůtou splatnosti. 6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále v textu jen„ OZ“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 30 000 Kč. Žalovaná strana se přijetím této částky bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná strana dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni také právo na úroky z prodlení a dle § 1970 o. z., zavázal žalovanou k zaplacení úroků z prodlení od 13. 4. 2021, a to v sazbě vycházející z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalovaného, resp. v sazbě, kterou žalobkyně nárokovala. Soud vyšel z toho, že bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu a první prokázaná výzva k plnění byla žalovanému odeslána dne 6. 4. 2021. Dle § 573 o. z., se pak tato výzva považuje za doručenou třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 9. 4. 2021. Žalovanému byla poskytnuta třídenní lhůta k plnění (do 12. 4. 2021) a tedy od 13. 4. 2021 je žalovaná strana v prodlení s plněním. Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva s tvrzeným obsahem. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná z 61 % (zastavení řízení soud vyhodnotil jako procesní neúspěch žalobkyně dle § 146 odst. 2 o. s. ř.) a soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 910,60 Kč. Tato činí 22 % z částky 4 139 Kč. Tato se sestává z odměny advokáta ve výši 1 500 Kč za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), přičemž výše odměny za jeden úkon vychází z § 14b odst. 1 AT (3 x 500 Kč), náhrady hotových výdajů dle § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a 21 % DPH z částky 1 800 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. (tj. 378 Kč), a částky 1 961 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. 10. Soud má za to, že v předmětné věci byly splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je soudu známo, že u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ustanovení § 14b vyhlášky. 11. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. 12. Soud v této souvislosti taktéž odkazuje na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, podle kterého by výše přiznané odměny advokáta neměla převyšovat vymáhanou pohledávku. 13. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení